Pocit, že musíme všechno zvládnout sami, je jedním z nejpřísnějších nároků, které na sebe klademe. Když nás napadne, že bychom možná potřebovali podporu, může jít o signál, že bychom se měli na někoho obrátit. Pokud nezvládáme běžný život, máme obavy o své zdraví nebo se objevují myšlenky na sebevraždu, je nezbytné okamžitě vyhledat odbornou pomoc.
Zralé obrany nejsou o tom, že přestaneme cítit úzkost nebo bolest. Jsou o tom, že se před nimi nemusíme schovávat. Místo zkreslování reality se učíme ji unést – s větším odstupem, větší pružností a větší svobodou reagovat.
Psychické obrany nejsou slabost, ale způsob, jak naše mysl zvládá úzkost, tlak a bolest. V tomhle díle se podíváme na nezralé obrany – od popření a projekce až po disociaci nebo somatizaci – a ukážeme si, jak se nenápadně projevují v běžném životě.
Psychické obrany chrání naši mysl před úzkostí, studem i vnitřními konflikty. Proč ale běží téměř neustále a před čím se vlastně tolik bráníme?
Psychické obrany jsou automatické procesy, kterými se naše mysl chrání před úzkostí a psychickou bolestí. Nemění samotnou realitu, ale způsob, jakým ji prožíváme a interpretujeme – někdy tak chytře, že dokážeme něco nevědět, i když to vlastně víme.
Podpora relaxace správným dýcháním Dýchání je jeden z mála fyziologických procesů, které můžeme ovládat jak vědomě, tak nevědomě. Je to jako mít v sobě autopilota, kterého můžeme kdykoliv vypnout a převzít kontrolu – a to je klíčové zejména v situacích, kdy nás zaplaví silná úzkost nebo panická ataka. Do dýchání se promítá všechno, co děláme, včetně našich emocí. Když jsme...
Co se v člověku děje, když „už nemůže“ Kolaps organismu z přetížení zní jako pojem z medicíny, ale ve skutečnosti jde o velmi konkrétní prožitek, který zná mnohem víc lidí, než si připouštíme. Je to okamžik, kdy tělo přebírá řízení, protože psychika i nervový systém už dlouho fungují za hranicí únosnosti. V takovém momentu přestávají platit běžné představy o tom, že „se stačí uklidnit“,...
Jsou chvíle, kdy se tělo ozývá tak nahlas, že ho nejde přeslechnout. Vnitřní třes dokáže proměnit klidné ráno v úzkostnou nejistotu a běžný den v zápas o udržení rovnováhy. Na rozdíl od viditelného chvění rukou nebo nohou se vnitřní třes odehrává hluboko uvnitř – vibruje v hrudníku, kmitá v břiše, pulzuje pod kůží jako neviditelný elektrický proud. Dostavuje se nepříjemný pocit,...
Je tu další noc. Tma jako v pytli, ticho by se dalo krájet a partner už dávno spí. Dokonce to vypadá, že dnes nebude chrápat! Přejeme mu to, snad jen s lehkou trpkostí na jazyku. Naše tělo sice leží, ale mysl jede naplno. Jako by celý den čekala právě na tuhle chvíli, aby nám předložila rozmanité úvahy, výčitky, plány a obavy....
Panika bez konkrétního nepřítele Panická ataka je náhlý a silný zážitek extrémní úzkosti, která se v těle projeví jako lavina fyzických příznaků: zrychlený tep, tlak nebo tíseň na hrudi, dušnost, závrať, pocení, třes, nevolnost, pocit ztráty kontroly, někdy i odcizení od sebe nebo okolí. Typické jsou také příznaky jako znecitlivění a mravenčení končetin, návaly horka nebo chladu, poruchy vidění, sucho...
Robert Řeřicha