Zralé obrany nejsou o tom, že přestaneme cítit úzkost nebo bolest. Jsou o tom, že se před nimi nemusíme schovávat. Místo zkreslování reality se učíme ji unést – s větším odstupem, větší pružností a větší svobodou reagovat.
Psychické obrany nejsou slabost, ale způsob, jak naše mysl zvládá úzkost, tlak a bolest. V tomhle díle se podíváme na nezralé obrany – od popření a projekce až po disociaci nebo somatizaci – a ukážeme si, jak se nenápadně projevují v běžném životě.
Psychické obrany chrání naši mysl před úzkostí, studem i vnitřními konflikty. Proč ale běží téměř neustále a před čím se vlastně tolik bráníme?
Psychické obrany jsou automatické procesy, kterými se naše mysl chrání před úzkostí a psychickou bolestí. Nemění samotnou realitu, ale způsob, jakým ji prožíváme a interpretujeme – někdy tak chytře, že dokážeme něco nevědět, i když to vlastně víme.
Podpora relaxace správným dýcháním Dýchání je jeden z mála fyziologických procesů, které můžeme ovládat jak vědomě, tak nevědomě. Je to jako mít v sobě autopilota, kterého můžeme kdykoliv vypnout a převzít kontrolu – a to je klíčové zejména v situacích, kdy nás zaplaví silná úzkost nebo panická ataka. Do dýchání se promítá všechno, co děláme, včetně našich emocí. Když jsme...
Co se v člověku děje, když „už nemůže“ Kolaps organismu z přetížení zní jako pojem z medicíny, ale ve skutečnosti jde o velmi konkrétní prožitek, který zná mnohem víc lidí, než si připouštíme. Je to okamžik, kdy tělo přebírá řízení, protože psychika i nervový systém už dlouho fungují za hranicí únosnosti. V takovém momentu přestávají platit běžné představy o tom, že „se stačí uklidnit“,...
Jsou chvíle, kdy se tělo ozývá tak nahlas, že ho nejde přeslechnout. Vnitřní třes dokáže proměnit klidné ráno v úzkostnou nejistotu a běžný den v zápas o udržení rovnováhy. Na rozdíl od viditelného chvění rukou nebo nohou se vnitřní třes odehrává hluboko uvnitř – vibruje v hrudníku, kmitá v břiše, pulzuje pod kůží jako neviditelný elektrický proud. Dostavuje se nepříjemný pocit,...
Je tu další noc. Tma jako v pytli, ticho by se dalo krájet a partner už dávno spí. Dokonce to vypadá, že dnes nebude chrápat! Přejeme mu to, snad jen s lehkou trpkostí na jazyku. Naše tělo sice leží, ale mysl jede naplno. Jako by celý den čekala právě na tuhle chvíli, aby nám předložila rozmanité úvahy, výčitky, plány a obavy....
Panika bez konkrétního nepřítele Panická ataka je náhlý a silný zážitek extrémní úzkosti, která se v těle projeví jako lavina fyzických příznaků: zrychlený tep, tlak nebo tíseň na hrudi, dušnost, závrať, pocení, třes, nevolnost, pocit ztráty kontroly, někdy i odcizení od sebe nebo okolí. Typické jsou také příznaky jako znecitlivění a mravenčení končetin, návaly horka nebo chladu, poruchy vidění, sucho...
Úzkostný záchvat je zvláštní paradox. Tělo spustí poplach, jako by hrozilo bezprostřední nebezpečí, ale ve skutečnosti na nás žádný tygr neskáče, ani nehoří dům. To, co člověk prožívá, je skutečné v každém detailu, a přesto se ukáže, že zdroj hrozby je iluzorní. Veškerá schopnost racionálně uvažovat mizí při záchvatu úzkosti jako pára nad hrncem. Jak tedy poznat, kdy jde...
Robert Řeřicha