Mnohé naše vzorce chování nevznikly proto, že bychom byli slabí nebo „špatní“, ale jako způsob, jak se chránit před odmítnutím, selháním nebo bolestí. Časem nám ale tyto strategie mohou začít komplikovat život, vztahy i kontakt se sebou samými. Jak takové zažité vzorce postupně měnit pomocí malých kroků a behaviorálních experimentů?
Afirmace nejsou kouzelná formule ani zbytečný nesmysl. Když se používají realisticky a ve správném kontextu, mohou pomoci zvládat stres, pracovat s myšlenkami a posilovat psychickou odolnost. Klíčem je odlišit funkční přístup od populárních zjednodušení a naučit se pracovat nejen s větami, ale i s tělem, emocemi a pozorností.
Snažíte se úzkosti vyhnout? Právě tím ji možná udržujete při životě. Přečtěte si článek o tom, jak funguje expoziční terapie a proč ta správná cesta ven ze strašidelného zámku vede vždycky skrz strach.
Když si přečtete čtyři díly seriálu o psychických obranách, může se stát zvláštní věc. Najednou je začnete vidět všude. U sebe, u partnera, u kolegů, u rodičů, u dětí. V každé hádce, v každém vyhýbání, v každém „mně to nevadí“ nebo „jasně, že můžeš!“. Může to přinést určité uspokojení a úlevu, protože vám konečně dává smysl, proč reagujete tak, jak reagujete. Ale také se může...
Zralé obrany nejsou o tom, že přestaneme cítit úzkost nebo bolest. Jsou o tom, že se před nimi nemusíme schovávat. Místo zkreslování reality se učíme ji unést – s větším odstupem, větší pružností a větší svobodou reagovat.
Psychické obrany chrání naši mysl před úzkostí, studem i vnitřními konflikty. Proč ale běží téměř neustále a před čím se vlastně tolik bráníme?
Blíží se jaro a léto. Hurá? Jaro a léto jsou tradičně příležitostí k aktivitám všeho druhu. Dáváme si předsevzetí, že začneme běhat, že projedeme co nejvíc cyklostezek, nebo že zdoláme hned několik třítisícovek. Míváme lepší náladu a energie na rozdávání, jde to samo. Většině lidí sluníčko vlévá život do žil, ale zdaleka tomu tak nemusí být vždy. Očekáváme, že budeme šťastní...
Podpora relaxace správným dýcháním Dýchání je jeden z mála fyziologických procesů, které můžeme ovládat jak vědomě, tak nevědomě. Je to jako mít v sobě autopilota, kterého můžeme kdykoliv vypnout a převzít kontrolu – a to je klíčové zejména v situacích, kdy nás zaplaví silná úzkost nebo panická ataka. Do dýchání se promítá všechno, co děláme, včetně našich emocí. Když jsme...
Je tu další noc. Tma jako v pytli, ticho by se dalo krájet a partner už dávno spí. Dokonce to vypadá, že dnes nebude chrápat! Přejeme mu to, snad jen s lehkou trpkostí na jazyku. Naše tělo sice leží, ale mysl jede naplno. Jako by celý den čekala právě na tuhle chvíli, aby nám předložila rozmanité úvahy, výčitky, plány a obavy....
Úzkostný záchvat je zvláštní paradox. Tělo spustí poplach, jako by hrozilo bezprostřední nebezpečí, ale ve skutečnosti na nás žádný tygr neskáče, ani nehoří dům. To, co člověk prožívá, je skutečné v každém detailu, a přesto se ukáže, že zdroj hrozby je iluzorní. Veškerá schopnost racionálně uvažovat mizí při záchvatu úzkosti jako pára nad hrncem. Jak tedy poznat, kdy jde...
Robert Řeřicha