Jak pěstovat svou moc nad úzkostí

Bezmoc pramení z víry v bezmoc

V předchozím článku „Jak nás kudlanka nábožná učí zvládat úzkost“ jste se seznámili s technikou paradoxní intence, která spočívá v tom, že nastupující úzkost neodháníme, nebojujeme s ní, naopak ji přivítáme a zkusíme ji zesílit. To se sice lehko řekne, ale hůř udělá, když jde zrovna do tuhého. Proto je užitečné si nejdříve princip paradoxní intence vyzkoušet nanečisto a uvědomit si to nejdůležitější: nad úzkostí máme moc.

V hloubi naší mysli se skrývají přesvědčení, která nás formují a vedou. Může jít o základní kameny, na nichž stojí naše chápání světa, ale i zdi, které nás mohou uvěznit v začarovaných kruzích strachu a úzkosti. Někdy hrají roli vnější okolnosti, které nemáme pod placem, jindy jako bychom chtěli sami sebe o své bezmoci přesvědčit. Krčíme se za hradbou myšlenek o naší bezmoci, které jsou však spíše odrazem naší neochoty přijmout plnou zodpovědnost za náš život – bojíme toho, co by se stalo, kdybychom tuto moc skutečně přijali. 

Pokud jsme si v sobě vypěstovali část, která je přesvědčena o naší bezmoci, bude taková část hledat důkazy o naší bezmoci, aby svou víru upevnila. Proč vyvíjí takové nesmyslné úsilí? Protože pro nás může být výhodné setrvávat v bezmoci, považovat se za bezmocné a neschopné. S razítkem „bezmocný“ nemusíme čelit následkům našich rozhodnutí nebo se vypořádat s očekáváními, která na nás svět klade. Můžeme mít dokonce obavy z toho, čeho bychom mohli skutečně dosáhnout, kdybychom se nechali vést vlastní vůlí. Vírou v naši bezmoc se vyhýbáme zodpovědnosti za svůj život.

Ukažte sami sobě, že nejste vydáni úzkosti napospas

Jednou z nejúčinnějších metod, jak překonat pocit bezmoci, je přímá konfrontace s naším strachem a úzkostí. Nejde o to, abychom se úzkosti vyhnuli, ale o to, aby se stala nástrojem naší osobní transformace. Místo útěku od úzkosti se rozhodneme ji plně prožít. 

Než tak učiníme v reálné situaci, můžeme si to nejdříve párkrát vyzkoušet nanečisto:

• Uvolníme se. Využijeme některou z technik svalové relaxace, řízené dýchání nebo meditaci.
• Představíme si nějakou těžkou situaci, která přináší obavy, strach a úzkost.
• Naplno se do té představy vžijeme, prožijeme ji jako film ve všech detailech.
• Nebojíme se úzkosti, necháme ji přijít. Potřebujeme ji zažít nikoli jako něco, co přichází z čistého nebe, nýbrž jako jev, který máme pod kontrolou, který bude výsledkem našeho rozhodnutí.
• Uvědomíme si úzkost v celém svém těle, v myšlenkách, v emocích.
• Pak si představíme, jak situaci zvládáme, úspěšně ji překonáváme. Náročná situace se rozplývá, nahrazujeme ji příjemnou představou. Třeba jak ležíme v trávě, slyšíme cikády, vítr nás hladí po kůži, sluníčko hřeje.
• Vnímáme naplno, jak úzkost ustupuje – je to ta samá úzkost, kterou jsme přivolali, ale teď ji odvoláváme ze scény. A je to ta samá úzkost, která někdy přichází zčistajasna, zdánlivě nezávisle na našem postoji.

Záměrně se tedy vnoříme do situace, která nám úzkost přináší, a pak si uvědomíme, že tuto úzkost máme pod kontrolou. Úzkost není něčím, co přichází zvenčí, ale něčím, co jsme sami vytvořili.

Trénujte víru ve svou moc

Když se nám podaří úzkost vyvolat a poté ji zase uklidnit, pocítíme svou moc. Najednou nejsme jen loutkou ve hře emocí, ale režisérem vlastní hry. Takový pocit osvobozuje. Úzkost, která se dříve zdála být nepřekonatelnou hradbou, se stává pískovým hradem, který můžeme rozfoukat.

Čím častěji toto cvičení zopakujete, tím více se stanete pánem své úzkosti a nikoli její obětí. Promluvte k té části sebe, která vás omezuje, která se bojí přijmout vaši vnitřní sílu. Vysvětlete jí, že to, co jste právě zažili, je důkazem vaší schopnosti nejen úzkost vyvolat, ale také ji ukončit. Toto uvědomění vám může dát sílu a odvahu. 

Když příště pocítíte nával úzkosti, zastavte se na chvíli, vzpomeňte si na tohle cvičení, a připomeňte si, že máte moc úzkost přijmout, prozkoumat a transformovat.