Od falešného já zpátky k přirozenosti

Psychoterapie jako společná cesta ke štěstí?

Pokaždé, když se někoho zeptáte „Co je láska?“, dostanete jinou odpověď. A podobně je tomu s psychoterapií. Jen marně bychom pro psychoterapii hledali ustálenou definici. Přesně ohraničené definice patří do fyziky, duše nemá konce, postrádá margo. Pokud bychom měli jednou větou říct, co je psychoterapie, nabízí se její pojetí jako cesta z bodu A do bodu B. Podívejme se, jak takovou cestu pojímají slavné osobnosti:

• Sigmund Freud: Psychoterapie vede člověka od stavu zmatku k jasnosti mysli.
• Carl Jung: Psychoterapie vede člověka od ovládání nevědomím k uvědomování si svých nejniternějších pocitů a tužeb.
• Aaron Beck: Psychoterapie vede člověka od stavu emočního zmatku ke stavu emoční stability.
• Irvin Yalom: Psychoterapie vede člověka od pocitu bezmoci k pocitu posílení.
• Viktor Frankl: Psychoterapie vede člověka z místa utrpení do místa smyslu a cíle.
• David Burns: Psychoterapie vede člověka od pocitu zahlcení k pocitu kontroly nad svým životem.
• Brene Brown: Psychoterapie vede člověka ze stavu odloučení do stavu spojení se sebou samým i s druhými.

Ze zvědavosti jsem se na definici psychoterapie zeptal i umělé inteligence. Odpověděla mi následovně: „Psychoterapie je společná cesta, na které může člověk zkoumat a pochopit své myšlenky, emoce a chování a rozvíjet dovednosti a vhledy potřebné k tomu, aby mohl žít plnohodnotnější a šťastnější život.“ 

To vůbec není špatná odpověď. S podivem jako jediná zmiňuje „společnou cestu“ klienta a terapeuta. Terapeut pomáhá na cestě klientovi, ale i on pomáhá na jeho cestě terapeutovi. Irvin Yalom si posteskl: „Často zjistíme, že improvizujeme, zatímco společně s pacienty klopýtáme po cestě k zotavení.“ Bylo by bláhové si myslet, že psychoterapeut je pevným balvanem v peřejích. Oba, klient i terapeut vzájemnou spoluprací rostou směrem k většímu uspokojení ze života. 

Také stojí za povšimnutí, že umělá inteligence využila ve své definici pojem „šťastnější“. Kdyby nebyla dost opatrná, mohla by napsat, že „psychoterapie je společná cesta ke štěstí“. Ta ale nikdy nekončí. Štěstí je spíš směr než koncový stav. Jde o vektor směřující k vybájenému ideálu. Myslím si, že na pozadí každého „zadání“ pro psychoterapeuta je touha být šťastný. Psychoterapie nabízí cestu, jak se ke štěstí přiblížit. Americký spisovatel Zig Ziglar to hezky shrnul, když řekl: „Co získáte dosažením cílů, není tolik důležité jako to, čím se cestou k těmto cílům stanete. Štěstí není cíl, je to cesta.“

Cesta od falešného já k pravému já 

Nikdo nedokázal rozebrat neurózu na jednotlivé komponenty jako psychoanalytička Karen Horneyová. Mimo jiné se zabývala tím, jak si skrze neurózu proklestit pěšinku zdravé seberealizace a růstu. Za podklad neurózy přitom považovala hlavně nadvládu falešného já nad pravým já. Nenašel jsem její stručnou definici, ale mám tušení, že by mohla říci, že „psychoterapie vede člověka od falešného já k pravému já“. Jde o cestu k autenticitě. 

Když přijmeme hodnoty a přesvědčení, které neodpovídají touhám našeho pravého já (většinou proto, že nám je někdo „nakukal“), vytvoříme kolem pravého já skořápku idealizovaného falešného já, za kterou se honíme jako za chimérou. I když do puntíku plníme své požadavky, nejsme tak šťastní a spokojení, jak bychom mohli být, protože jsme vzdáleni svému pravému já, jsme ve světě falešných přesvědčení a předpokladů, ve světě iluzí. A tak žije do nějaké míry většina z nás. 

Pohybujeme se v začarovaném kruhu výměnného obchodování. Stáváme se závislí na vyztužování skořápky svého falešného já. Proto bývá těžké se z vlivu falešného já vymanit. Připomíná se mi věta jednoho kolegy ze sebezkušenostního výcviku: „Když dlouho jezdíš na čertovi, jízda na slepici tě moc neuspokojí.“ Přitom ale pro všechen ten rauš ze zisku zanedbáváme sebe. A to je škoda.

Pravé já jako kompas

Když se člověk řídí svým falešným já, může mít pocit vnitřního zmatku a konfliktu. Může pochybovat o tom, zda rozhodnutí, která činí, jsou skutečně ta, která chce. Naproti tomu když je člověk při rozhodování v kontaktu se svým pravým já, prožívá pocit klidu a jasnosti. Může pociťovat hluboký soulad s tím, pro co se rozhoduje. Může mít pocit lehkosti a jistoty, i když je rozhodování obtížné. 

Když se budete řídit kompasem pravého já, budete se cítit sebejistě a sebevědomě, jako byste kráčeli po cestě, která je pro vás určená. Když kompas zašlapete do bahna, budete se cítit ztracení a zmatení, jako byste bloudili v kruhu nebo v labyrintu. 

Proto je důležité starat se o sebe a dělat rozhodnutí, která jasně pocítíte jako správná, i když to třeba není to, co od vás ostatní očekávají nebo chtějí. 

Jste v kontaktu se svým pravým já?

Pravé já na nás naneštěstí nebliká jen jako maják v mlze, ale když budeme dost pozorní, povšimneme si některých jeho projevů:

1. Autenticita: Chováme se způsobem, který je projevem naší jedinečnosti.
2. Plné prožívání: Všemi smysly se noříme naplno do přítomného okamžiku.
3. Spontánnost: Jsme spontánní, nikoli nutkaví. 
4. Vnitřní klid a naplnění: Zažíváme pocit spokojenosti se svými rozhodnutími a jednáním.
5. Sebeuvědomění: Jsme si vědomi svých myšlenek, emocí a chování a chápeme, jak ovlivňují naše rozhodnutí a jednání.
6. Důslednost: Chováme se a jednáme konzistentně v průběhu času a v různých situacích.
7. Nebojácnost a odvaha: Máme pocit, že nemáme co ztratit, a ten nás vede skrze strach.
8. Přítomnost: Nemáme tolik očekávání, nespěcháme, vyhmatáváme danou chvíli. 

Ujistit se o tom, že se řídíte pravým já, můžete hlubším tázáním. Když budete mít chvíli pro sebe, zkuste si položit pár otázek a s každou chvíli zůstaňte. Nespěchejte, počkejte si na odpověď.
1. Čeho si v životě skutečně vážím?
2. Rozhoduji se na základě toho, co skutečně chci, nebo se snažím zavděčit někomu jinému?
3. Co potřebuji k tomu, abych se ve svém životě cítil naplněný?
4. Jednám ze strachu, nebo z lásky?
5. Jak je mé jednání v souladu s mým základním přesvědčením?
6. Co cítím ve svém těle, když se rozhoduji?
7. Jsem věrný svému autentickému já?
8. Jak mohu zdravě vyjádřit své emoce?
9. Vyvíjím na sebe příliš velký tlak, abych byl dokonalý?
10. Co musím udělat, abych o sebe pečoval?
11. Stanovuji si hranice, které jsou v souladu s mými hodnotami?
12. Jak mohu být k sobě soucitnější?
13. Čemu se tímto rozhodnutím vyhýbám?
14. Nedávám ze sebe příliš mnoho druhým?
15. Co bych dělal, kdybych se nebál?
16. Vyhýbám se něčemu? Čemu a proč? 
17. Jak si mohu udělat čas na věci, na kterých mi skutečně záleží?
18. Žiji v souladu se svým cílem?
19. Jak mohu být ve svém životě více přítomný?
20. Jaké kroky mohu podniknout, abych se spojil se svým pravým já?

Třešničkou na dortu může být otázka: Kolik času jsem dnes strávili s pocitem, že se bavím, že mám rád to, co právě dělám, že se cítím jako dítě, které by s hrou na pískovišti nejraději nikdy nepřestalo?

Pokud je vám zatěžko zhmotnit takovou představu, pak je možné, že jste od svého právého já odtržení.

Pěstování pravého já

Zde je několik vodítek a tipů, které vám pomohou rozptýlit mlhu a spojit se se svým pravým já:
1. Buďte otevřeni změnám: Poznání a pochopení svého pravého já vyžaduje ochotu zkoumat a zpochybňovat svá přesvědčení, hodnoty a chování a hledat zpětnou vazbu a podporu vašich blízkých. 
2. Cvičte se v sebereflexi: Věnujte čas reflexi svých myšlenek, pocitů a chování. 
3. Naslouchejte svým emocím: Emoce jsou mocným nástrojem k pochopení vašeho skutečného já. Věnujte pozornost tomu, jak se cítíte v různých situacích a při různých rozhodnutích. Pokud se vám něco nezdá, může to být znamení, že to není v souladu s vaším pravým já.
4. Zpochybněte své předpoklady: Začněte zpochybňovat přesvědčení a předpoklady, které máte o sobě a o světě kolem sebe. Pokuste se identifikovat nepoddajné vzorce chování, které vám mohou bránit ve spojení s vaším pravým já.
5. Pěstujte dovednost plné všímavosti (mindfulness): Věnujte se praktikám všímavosti, jako je meditace, jóga nebo dechová cvičení. 
6. Pěstujte smysluplné vztahy: Vytvořte si síť přátel a blízkých, kteří vás podporují a dají vám upřímnou zpětnou vazbu.
7. Pečujte o sebe: Pečujte o své fyzické, emocionální a duševní zdraví tím, že se budete věnovat činnostem, které podporují tělesnou i duševní pohodu.
8. Spojte se se svým tělem: Tělo vám může poskytnout důležité informace o vašich skutečných potřebách a přáních. 
9. Zapojte se do tvůrčích činností: Zkuste se věnovat tvůrčím činnostem, jako je psaní, malování nebo hudba. 
10. Zapojte se do sebepoznávání: Věnujte čas zkoumání svých zájmů, vášní a hodnot.
11. Cvičte se v soucitu se sebou samým: Buďte k sobě laskaví a jemní. Uvědomte si, že je v pořádku dělat chyby a že sebezdokonalování je cesta. 
12. Zvažte terapii. Pokud pociťujete potíže, které výrazněji komplikují váš život a běžné fungování, nestyďte se vyhledat odbornou pomoc. Buďte k sobě trpěliví.

Vnitřní domov

Pro mě osobně je psychoterapie cestou od iluze k pravdě. Psychoterapie rozhání mlhu, jemnými kladívky naťukává skořápku falešného já, postupně nás nechává nahlédnout hlouběji ke zdroji naší jedinečnosti. 

Jednou z největších překážek při hledání našeho pravého já je strach z odmítnutí nebo odsouzení ze strany druhých. Žít svůj život podle očekávání druhých ale vede pouze k povrchní existenci postrádající smysl a cíl. Je třeba odvahy, abychom se z těchto omezení vymanili, abychom se postavili svým strachům a nejistotám, ale odměnou za toto úsilí je hluboký pocit vnitřního klidu a spokojenosti, který jinde nenajdeme. 

Naše pravé já není statický pojem, ale spíše něco, co se v průběhu času vyvíjí a mění. Není něčím, co je třeba objevit, ale spíše něco, co je třeba vytvořit. Máme moc utvářet a formovat sami sebe v osobu, kterou skutečně chceme být. Dovolit si růst a měnit se v obklopení nejistoty je zásadní pro to, abychom zůstali věrní sami sobě a našli trvalé štěstí.

Pravé já vnímám jako užitečný koncept. Stejně jako štěstí, je pravé já nedosažitelným ideálem ve své úplnosti, ale lze k němu směřovat. Mohu prožívat nemoc, bolest, ztrátu, ale to pocitu štěstí nebrání, protože je především o přijetí sebe sama. Vyplývá z života bez vnitřních konfliktů, bez výčitek, bez potřeby zvyšovat svou hodnotu. Plným prožíváním se život stane domovem, ve kterém si dítě ve vás bude rádo hrát a cítit se bezpečně.