Když nevíte, na koho se obrátit s psychickými problémy

Termíny psychologie, psychiatrie a psychoterapie mají společný kořen ve slově „psyché“, které překládáme jako „duše“. Všechny tři zmíněné obory se zabývají psychikou člověka, ale každý z nich má svůj charakteristický úhel pohledu a využívá různých nástrojů k diagnostice a léčbě.

Psychiatr je lékař zaměřený na léčbu duševních chorob. Ke specializaci na psychiatrii dochází vždy až po ukončení šestiletého studia všeobecného lékařství, má tedy obecný medicínský přehled, a dokáže vnímat širší souvislosti mezi různými patofyziologickými jevy v organismu a jejich možným vlivem na psychické zdraví. Hledá původ problémů především v biologii lidského těla. Na rozdíl od psychologa může psychiatr předepisovat léky, bez jejichž působení by se závažnější psychické poruchy nebo nemoci nedaly zvládnout. Psychiatra je tedy vhodné navštívit, když svůj stav nedokážete řešit sami ani s pomocí psychologa či psychoterapeuta, obecně ve všech případech, kdy je člověk nebezpečný sám sobě nebo svému okolí. Jakmile cítíte obavu, abyste neublížili sobě nebo ostatním, měli byste bez prodlení navštívit psychiatra. To se týká hlavně těžkých chronických stavů, např. těžké deprese, maniodepresivity, narušení vztahu s realitou nebo osobnostních poruch. Takové případy se většinou bez pomoci psychiatra a farmakologické léčby neobejdou.

Psycholog má humanitní vzdělání, nejčastěji pětileté magisterské studium při filozofické fakultě nebo fakultě sociálních studií. V rámci vysokoškolského studia se kromě obecné a vývojové psychologie vzdělává i v neurovědách, psychopatologii, fyziologii, sociologii a dalších souvisejících předmětech, ale jeho hlavním zaměřením zůstává fungování duševních procesů. Pracuje psychologickými prostředky, mezi něž patří zejména rozhovor, pozorování a použití testových, dotazníkových a projektivních diagnostických metod. Nepředepisuje léky a ani se nemusí věnovat terapii. Psychologové nacházejí uplatnění ve zdravotnictví jako kliničtí psychologové, v různých poradnách, včetně manželských poraden nebo poraden pro rodinu, ale také v personalistice, školství, sociálních službách či neziskových organizacích.

Na rozdíl od psychiatra a psychologa, psychoterapeut není jednoznačně definovaný dokončenou vysokou školou. Vzdělání s orientací na psychoterapii má většinou formu postgraduálního studia nebo několikaletého psychoterapeutického výcviku, ale není podmínkou. Profese psychoterapeuta u nás není legislativně zakotvená, psychoterapii může vykonávat psychiatr i psycholog, ale také například sociální pracovník, duchovní, pracovní poradce, vychovatel či pedagog. Psychoterapeut pomáhá lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a/nebo osobní charakteristiky, podporuje osobnostní růst, spolupracuje s klientem na znovunalezení životní rovnováhy, zpracování traumatizujících zážitků, řešení psychických potíží a jejich následků, vznikajících při dlouhodobějším stresu, a dbá na to, aby klient více porozuměl sám sobě. Na psychoterapeuta se obracíme, když se cítíme méně šťastní, nedokážeme se s něčím vypořádat, jsme v tíživé situaci, máme pocit životního neúspěchu či si nevíme v životě rady. Může jít také o vztahové problémy, poškozené sebevědomí, otázky životního smyslu a naplnění, nebo různé typy nekontrolovatelných obav a fóbií.

Uvádí se, že 30-50 % účinku psychoterapie spočívá ve vztahu mezi klientem a terapeutem. Dalších zhruba 20 % pozitivního efektu terapie náleží podpoře klientovy schopnosti udržet si naději a motivaci vrátit se zpátky k normálnímu běhu života. Konkrétní psychoterapeutická metoda, specifické postupy a techniky se na zlepšení klientova stavu podílejí přibližně z 10-20 %. Výsledky ale ovlivňují i další faktory, jako prostředí, vnější okolnosti, kulturní vlivy, vzdělání pacienta, ale také třeba placebo efekt.

Psychiatr může pacientovi doporučit návštěvu psychologa, a naopak psycholog či psychoterapeut může pacienta nasměrovat k psychiatrovi. Není tedy nic výjimečného na tom, když pacient navštěvuje psychiatra i psychoterapeuta, v různých přístupech dochází k synergiím, které mohou pacientovi pomoct rychleji překonat těžké období. Nějaké přesné kritérium, podle kterého byste se mohli rozhodnout, jestli navštívit, psychiatra, psychologa nebo psychoterapeuta neexistuje, jde o pocitovou, velmi individuální volbu. Ale obecně se dá říct, že jakmile vás napadne, že byste mohli potřebovat odbornou pomoc, je dost pravděpodobné, že je na místě se na někoho obrátit. Zůstávat odkázáni sami na sebe, donekonečna googlovat a pročítat diskuzní fóra, to je mrháním vašeho času, a také času vašich blízkých, rodiny a přátel, kteří by si určitě přáli mít vás nablízku opět v plné formě. Vždycky máte možnost nabízenou léčbu odmítnout, rozhodnout se pro jiného terapeuta nebo vyzkoušet jiné postupy.

Vyplatí se tedy najít terapeuta, který se vám bude náležitě věnovat, projeví dostatek empatie, a budete mu důvěřovat. To je vůbec nejdůležitější. Jednoduše řečeno, hodně záleží na tom, abyste si vzájemně sedli. Když zjistíte, že se vám nedostává očekávané péče, necítíte dostatečnou oporu nebo vázne komunikace, nebojte se obrátit na někoho jiného.

V případě, že o psychoterapii uvažujete, ale nevíte, na koho se obrátit, zkuste se porozhlédnout například na www.psychoterapeuti.cz nebo www.znamylekar.cz.