V depresi nemůžu vstát z postele, nechtějte po mně, abych něco dělal

Pokud trpíte depresí, předpokládám, že obzvlášť krutá jsou rána. Světlo pronikající skrz žaluzie oznamuje příchod dalšího dne, který nedává smysl nebo je napěchovaný problémy, které se přes noc nevypařily. Nezanedbatelnou roli hraje i to, že serotonin, tolik opěvovaný hormon štěstí, nás ráno nechává ve štychu – nejvyšších hladin dosahuje většinou v pozdních večerních hodinách, kdežto v brzkém dopoledni je jeho koncentrace v krevní plazmě nejnižší. Zatímco bychom potřebovali po ránu nakopnout, serotonin dává od našeho štěstí ruce pryč. Vstát z postele se stává nadlidským úkolem. Připadá nám, že tělo odmítá poslouchat, ale spíš jde o to, že deprese člověka okrade o vůli pohnout, byť jen prstem na ruce.

Nepřekvapí tedy, že když člověk trpící depresí zaslechne radu, že by měl ráno vstát a něco dělat, reaguje zpravidla větou „Ale já fakt nemůžu!“. Jenže, co naplat, přestože sympatizuji s každým, kdo trpí depresí, svědomí mi nedovolí podporovat kohokoli v neaktivitě. Když už někoho potká to štěstí v neštěstí, že nastoupí do ústavní péče, dočká se v naprosté většině případů nemilého překvapení v podobě nemilosrdného budíčku. Program začíná v 7 hodin ráno. „Vstávat a cvičit!“ Sestřičkám je jedno, jak moc je budou pacienti nenávidět, dobře vědí, že tím nejlepším lékem proti depresi i úzkostem je něco dělat.

Když jste na neschopence s depresí, nemáte zpravidla od svého lékaře požehnání jen ležet a nic nedělat. Svůj boj s ranním marastem podpoříte, když si naplánujete pevný režim a budete přesně vědět, čemu se věnovat. Ideální je začít den pohybovou aktivitou, ale pokud pohyb nepatří mezi vaše silné stránky, může jít o cokoli jiného. Nakupte si dobroty, ať máte chuť si připravit chutnou snídani, pořiďte si víc domácích květin a zalévejte je, domluvte se s kamarádem nebo kamarádkou, že si zavoláte, kupte si ukulele a naučte se nový akord na jeden prst, zacvičte si jógu, vyzkoušejte mindfulness meditaci, pusťte se do luštění křížovek, dejte si studenou sprchu. Vlastně cokoli, jen ne ležet.

Nechce se tomu věřit, ale prakticky kterákoli aktivita je pro boj s depresí prospěšnější než ležení v posteli. Není podstatné, že vám vyjmenované činnosti nedávají smysl a nezapadají do vašeho původního životního plánu, v rámci boje s depresí je každá činnost dobrá. Nikdo nečeká, že si budete po ránu pískat, ale uvědomte si, že nicnedělání depresi jen posiluje. Pomůže vám, když si vytvoříte harmonogram na celý den, ať máte pořád co dělat. A kdyby to jen trochu šlo, vyjděte si ven na procházku. Aspoň to vyzkoušejte, sami uvidíte, jestli se vrátíte s lepší náladou.