Probouzení jako most k vašemu pravému já

Thomas Metzinger a jeho ego tunel

V posledních dvou týdnech se do mého hledáčku dostal současný německý filozof Thomas Metzinger, profesor teoretické filozofie na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu, který se specializuje na filosofii mysli a vědomí. Snaží se porozumět tomu, jak vědomí funguje a jak se vztahuje k našemu vnímání světa.

Ve své knize „Being No One“ Metzinger představil koncept fenomenálního self-modelu, tedy našeho vnitřního modelu sebe sama, který vytváří zážitek vědomé zkušenosti. Mluví o tom, jak si náš mozek prostřednictvím „Ego tunelu“ konstruuje subjektivní prožitek reality. Metzinger tvrdí, že naše každodenní prožívání sebe sama jako celistvé, kontinuální bytosti je do značné míry iluzorní. Ve skutečnosti jde o komplexní síť mozkových procesů, které vytvářejí dojem jednotného já. 

Na tom není nic až tak zvláštního, velká část současných filozofů by s Metzingerem nejspíš souhlasila. Z jeho přednášek je patrné, že se hodně inspiruje východním pohledem na svět, hlavně buddhismem. Lidské vědomí pro nás zůstává tím největším rébusem, Metzinger jeho podstatu asi úplně nerozluští, ale za povšimnutí stojí jeho úvahy nad stavem vědomí těsně po probuzení ze spánku, kdy podle něj ještě není plně aktivovaný fenomenální self-model.

Speciální stav vědomí těsně po probuzení

V přechodném stavu těsně po probuzení ze spánku zažíváme určitou „prázdnotu“ nebo nekompletnost našeho prožívání sebe sama. Jako kdybychom stáli na mostě mezi snem a plným vědomím. Náš mozek v takových chvílích ještě není úplně v režimu „jsem připraven na vše“, ale zároveň už opouští „režim snu“. Prožíváme hraniční stav vědomí, kde se můžeme cítit jakoby „mezi světy“.

Proč by nás to mělo zajímat? Protože v takových momentech mozek odkrývá i ty karty, které jsou nám ve stavu plné bdělosti skryté. Můžeme si všimnout, jak se rodí naše „Já“, jak se postupně skládá z nejrůznějších střípků – od pocitů, přes myšlenky, až po vnímání okolí. Metzinger tvrdí, že tento stav nám může pomoci uvědomit si, do jaké míry je běžné vnímání vlastní identity konstruované a nestálé. Může také ukázat limity našeho obvyklého vědomí a naznačit možnosti jeho expanze či transformace.

Metzinger tvrdí, že vědomí není něco pevně daného, ale spíš procesem neustálého „tvoření reality“. Jeho myšlenky směřují k tomu, že Já je virtuální realitou, kterou si náš mozek vytváří, aby se v tomhle světě lépe orientoval. Během toho zvláštního ranního stavu můžeme klíčovou dírkou nahlédnout do kuchyně, ve které se toto Já „vaří“. Pozorování dění v kuchyni nám může dát návod, jak lépe chápat, kým vlastně jsme, jak náš mozek pracuje a jak si tvoříme naši vlastní realitu.

Co je pro takový stav poloprobuzení charakteristické:

• Zvýšená vnímavost: Vnímáme svět s větší intenzitou a detaily.
• Snížená reflexivita: Nezamýšlíme se nad svými myšlenkami a pocity, ale jednoduše je prožíváme.
• Pocit jednoty: Vnímáme sebe i svět jako celek, bez rozdělení na subjekt a objekt.

Metzinger se domnívá, že tento stav je důležitý z několika důvodů:

• Umožňuje nám „restartovat“ mozek: Po spánku je mozek zbaven nahromaděných informací a je připraven na nové vnímání a učení.
• Dává nám možnost nahlédnout do „surového“ vědomí: Bez myšlenek a konceptů můžeme vnímat svět takový, jaký skutečně je.
• Může nám pomoci lépe se poznat: Pochopením stavu po probuzení můžeme lépe porozumět fungování svého vědomí a svému vnímání světa.

Metzinger zdůrazňuje, že si tento stav málokdy uvědomujeme, protože se z něj rychle vynoříme do krajiny plné myšlenek a starostí. 

Moje ráno na mostě mezi realitami

Většinou vstávám zcela „neromanticky“, prostě vyskočím z postele a jdu se oholit. Už během těch pár sekund cestou do koupelny mi naskočí všechny systémy, a hlavou mi proběhne celý houf myšlenek na to, co mám všechno zvládnout, do čeho se mi chce a nechce. Včera večer jsem se ale odhodlal dát Metzingerovi šanci a zkusit se z toho pomyslného mostu mezi dvěma realitami trochu rozhlédnout. 

Tak jsem se dnes probudil, vzpomněl si na své předsevzetí, a zůstal jsem asi pět minut bez hnutí v klidu ležet. Nebudu vám věšet bulíky na nos, neprožíval jsem kdovíjakou psychedeliku, ale oproti běžnému uspěchanému ránu jsem si ten stav následující hned po probuzení naplno užil. Odložil jsem stranou jakoukoli snahu o kontrolu čehokoli, nedělal jsem nic jiného, než že jsem si všímal. 

Uvědomoval jsem si unikátní uvolněný stav, kdy je celé tělo dokonale vláčné a můj dech má jiný charakter než ten, se kterým se běžně setkávám. Lépe než kdykoli jindy jsem mohl svůj dech skutečně pozorovat, aniž by byl ovlivněný mými myšlenkami, starostmi, zkoumáním, hodnocením, posuzováním a stresem. 

Vzpomínám si na slova mého průvodce pobytem ve tmě, když mě nabádal k tomu, abych zkoušel po většinu času jen být. „Prostě jen buď, nic víc.“. A tenhle ranní zážitek se tomu blížil. Setrvával jsem v čerstvém „zresetovaném“ stavu, užíval jsem si obnaženost vědomí, které v tu chvíli ještě nebylo obalené vrstvami obran, a můj dech jakoby existoval někde pode mnou. Byl v tu chvíli součástí klidného těla, které mám možnost pozorovat z místa, ve kterém cítím nenarušený kontakt se svým jádrem, s tím já, kterým ve skutečnosti stále jsem, ale tak často na něj zapomínám.

Meditace prožitá ponovu

Po pár minutách ve mně postupně narostla přirozená chuť vstát. I tentokrát jsem se šel oholit, ale ten pocit klidu a jednoty se mnou ještě dlouho zůstal. Jako každé ráno jsem věnoval dvacet minut cvičení, dal si ledovou sprchu, a pak jsem zasedl na půl hodiny do meditace. 

Ono krátké pozastavení na mostě mezi realitami jsem využil jako referenci. Prožíval jsem svůj dech jako čistou radost z dýchání. Místo toho, aby se mi v hlavě točily myšlenky zkoumající, jestli dýchám správně, jestli skutečně koncentrovaně sleduji pohyby bránice, jsem se prostě těšil z toho, jak je to příjemné.  Ke konci meditace ve mně naplno ožil stav, který jsem prožil těsně po probuzení. 

Máte chuť to vyzkoušet?

Vlastně vám tu neříkám nic nového, protože všichni stav těsně po probuzení důvěrně známe, procházíme skrz jeho bránu každý jeden den. Říkám si ale, že jste se mnou dost možná doposud byli na stejné lodi a nevěnovali jste těm vzácným okamžikům pozornost, kterou si zaslouží. 

Myslím si, že uvědomit si naplno ten klid a uvolnění, může být v dnešní uspěchané době cennou zkušeností pro nás všechny, ale o to víc může prospět každému, kdo se potýká s úzkostmi, panickými atakami nebo OCD. Okamžiky na pomezí reality během probouzení  mohou posloužit jako nástroj pro lepší porozumění sobě samému a jako technika pro snižování úzkosti a stresu. 

Přitom jde o tu nejjednodušší věc, takže vám nic nebrání v tom, abyste chvíle přirozeně navozené ničím nenarušené bdělosti začlenili do svého denního režimu jako součást pravidelné psychohygieny. 

• Po probuzení zůstaňte v posteli, nechte zavřené oči, a dejte si 5-10 minut na to, abyste si uvědomili svůj dech, pocity ve svém těle a jakékoliv myšlenky, které se vynořují, aniž byste je hodnotili nebo se jimi nechali unést.
• Zaměřte se na pocit uvolnění a pohody, který tento stav provází.
• Pokuste se tento pocit „uchovat“ a přenést ho do dalších aktivit během dne.

Zůstat s oním stavem není nic komplikovaného, těžší je si na to vzpomenout a nenechat se hned strhnout obvyklým kolotočem. Mně pomohlo, že jsem si změnil zvuk budíku. Nebo si můžete vedle postele umístit nějakou vizuální připomínku, třeba malý obrázek nebo citát, který vám připomene, abyste se zastavili a vnímali svůj stav býtí. Hodně také pomůže, když si svůj záměr uvědomíte před spaním. A nezapomeňte si pro jistotu nařídit ještě jeden budík pro případ, že byste se propadli zpátky do spánku.

Naše „Pravé já“ je stále na dosah

Když ještě nejsou plně aktivovány obranné mechanismy ega, máme před sebou „čistý stůl“. Může pro nás být snazší se spojit s tím, co v psychologii nazýváme „pravým já“, tedy s jádrem naší osobnosti bez té masky, kterou si během dne nasazujeme.

Pravidelným opakováním se můžeme učit navozovat a udržovat podobný stav uvolnění a čistého pozorování i během dne. Každé ráno můžeme načerpat pozitivní energii a kousek z té pohody mít stále při sobě, být svému pravému já více na blízku.

Proč si z probouzení neudělat příjemnou schůzku se sebou?