Tři situace, které mohou nastat při užívání antidepresiv

1.) Beru antidepresiva, ale vše je při starém

Jestliže nepociťujete změnu v počátku užívání antidepresiv, neházejte hned flintu do žita. Účinek mnoha antidepresiv se dostavuje v plné síle až po několika týdnech pravidelného užívání. Může být těžké takové období přečkat, obzvlášť pokud jste nasazení antidepresiv odkládali až do chvíle, kdy to bylo k nesnesení. Nezbývá než se obrnit trpělivostí, věřit, že bude lépe, a čas trávený „na čekačce“ podpořit úpravou režimu a technikami, které mohou přinést úlevu nezávisle na lécích.

2.) Beru antidepresiva a je mi hůř

Nežádoucí účinky mohou doprovázet příjem kterékoli látky, i vody. Záleží na typu látky a jejím metabolismu, na přijímaném množství, na stavu organismu, možná na stavu celého vesmíru. To platí i pro antidepresiva. Především v začátku užívání některých antidepresiv může paradoxně dojít k výraznému zhoršení psychického stavu. Pacient potom snadno zpanikaří a vysadí léčbu bez konzultace lékaře. Přitom by leckdy stačilo překlenout období několika dní. V takových případech se poraďte se svým lékařem, nechte ho udělat uvážené rozhodnutí, dbejte na jeho pokyny. Nikdy si nezapomeňte pořádně přečíst příbalový leták a nestyďte se lékaře zeptat, co můžete očekávat.

3.) Vysadil jsem antidepresiva a je mi hůř

Asi nikdy nebude možné dostatečně zdůraznit, abyste s předepsanými léky neexperimentovali „na vlastní triko“. Ať už se váš stav subjektivně zlepšil sebevíc, vysazování léků vždy konzultujte s vaším lékařem. To platí pro všechny léčivé přípravky, antidepresiva a další psychofarmaka nevyjímaje. Jednou z nejčastějších chyb bývá vysazení pravidelného užívání antidepresiv ze dne na den. V takových případech může dojít k dramatickému zhoršení psychického i fyzického stavu, na který není pacient připravený. Většinu antidepresiv je nutné vysazovat velmi pozvolna, postupným snižováním dávky. Konkrétní harmonogram stanoví váš lékař. Spolehněte se na jeho rozhodnutí a od amatérských úprav dávkování psychofarmak dejte raději ruce pryč.

Častým důvodem přerušení léčby bývají nejen neblaze pociťované nežádoucí účinky nebo pocit, že léčba nezabírá, ale také fakt, že léky zabraly, jak měly, a zdravotní stav pacienta se zlepšil. Člověk se cítí subjektivně lépe, začne díky tomu normálně fungovat, obnoví činnosti, které kvůli svým potížím přerušil, dokáže lépe komunikovat s kolegy, přáteli i svými blízkými, a problémy, které se zdály být nepřekonatelné, se najednou jeví jako banální, umí si s nimi hravě poradit.

Když se pár problémových situací vyřeší a přestanou nás tížit, snadno se pod rouškou úspěchu obalamutíme narůstajícím přesvědčením, že za naši psychickou krizi, depresi, panické ataky či úzkosti, mohly právě ony konkrétní životní problémy, se kterými jsme se tak bravurně vyrovnali. A když už jsou ty největší trable zažehnány a sebevědomí nám pookřálo, máme úsměv na rtech a dokážeme opět vnímat slunce a vítr ve vlasech, může se stát, že nám vnitřní hlas začne našeptávat, že antidepresiva brát nemusíme, nebo, že jsme je dokonce nikdy nemuseli brát. Ne že by to nemohla být pravda, ale neměli bychom zapomínat na to, že v prožívané euforii snadno přehlížíme, jak špatně nám před pár týdny nebo měsíci bylo, a neuvědomíme si, že zlepšení našeho stavu může být způsobeno dobře fungující medikamentózní léčbou. Pamatujte si, že nejlépe dokážeme oblbnout sami sebe. Proto vysazování léků vždy dobře uvažte a konzultujte s lékařem.