Když do sebe nechcete cpát chemii

Jednou z nejčastějších příčin nelepšícího se stavu pacienta je odmítání farmakologické léčby, přestože je indikovaná. Kromě toho, že jsou psychofarmaka stigmatizovaná představou „když budu brát prášky na psychiku, udělá to ze mě certifikovaného blázna“, bývá ještě častějším důvodem odmítání léků vnitřní diktát „přece do sebe nebudu cpát chemii“. Když se pak takového „odmítače“ zeptám, co tím vlastně myslí, jasné odpovědi se nedočkám. Biomarketing otupuje zdravý rozum. Vše, co hmatáme, čicháme a jíme je složené z chemických látek. Lektvar z čerstvě natrhaných bylinek je chemie. Láska je chemie. Ale abychom nikoho nechytali za slovo, je zřejmé, že zastánci přírodní léčby směřují svou výtku směrem k látkám vyráběným synteticky. Zdaleka ne všechny produkty farmaceutických firem mají syntetický původ, ale pravdou je, že naprostá většina ano. Zároveň roste počet biotechnologických firem, které k produkci účinných látek využívají přirozené procesy v kulturách mikroorganismů. To podstatné ale není, jestli jde o organickou nebo syntetickou látku, lék musí být bezpečný, účinný a kvalitní.

Jak vlastně vzniká moderní lék? Smyslem je většinou objevit látky, které se dokážou vázat na identifikované cíle a pozměnit jejich fungování tak, aby přestaly škodit. Obrovské úsilí je vynaloženo na identifikaci účinné látky a její úpravě do formy, která bude co nejúčinnější a zároveň nejbezpečnější. Od objevení a vývoje účinné látky po její uvedení na trh uběhne nezřídka 15 i více let. Průměrné náklady činí kolem 2 miliard dolarů na jeden schválený lék. Ten se dostane do oběhu až po schválení institucemi pro kontrolu potravin a léčiv v jednotlivých zemích i na mezinárodní úrovni. Z potenciálně účinných látek zaměřených na některé konkrétní onemocnění nakonec projde sítem asi 1 z 10 000. Testuje se tzv. „in vitro“, tedy „ve skle“ nebo-li ve zkumavkách, testuje se „in vivo“, na mikroorganismech a živých kulturách, a také na zvířatech – což nám může být líto, ale zatím je takové testování často nevyhnutelné, pokud chceme zajistit dostatečnou bezpečnost léku pro člověka. Stále více se také využívají počítačové modely a simulace. Až po těchto fázích testování všeho druhu se přistoupí ke klinickým studiím na pacientech, kteří k tomu dali souhlas. I samotné klinické studie trvají několik let.

Léky celosvětově patří k nejpřísněji kontrolovaným výrobkům. Ani farmaceutický průmysl se nevyvaruje chybných rozhodnutí a plýtvání, ale není pochyb o tom, že dostupnost moderních léčivých přípravků zvyšuje šanci na uzdravení z mnoha nemocí, které byly v minulosti prakticky neléčitelné. Dnešní antidepresiva, anxiolytika a další psychoaktivní látky netvoří výjimku, podléhají stejným pravidlům jako jiné léky.

Na druhou stranu, nic se nemá přehánět, důvěra v účinek léků také ne. Podobně jako dochází ke zbytečnému „opatrnůstkářskému“ předepisování antibiotik v případech, kdy nejsou jednoznačně indikována, jsou dnes antidepresiva předepisována jak na běžícím pásu, aniž by se někdy vynaložilo dost času na diagnózu problému. Buďte tedy obezřetní, nenechte se lékařem odbýt, nestyďte se ho zeptat, proč volí právě daný lék, vždy si důkladně přečtěte příbalový leták, ale zároveň buďte rozumní a neodsuzujte šmahem užívání léků jen proto, že na krabičce není nápis „BIO“, „z české farmy“ nebo „100% přírodní“, na které jste zvyklí u potravin nebo potravinových doplňků, přičemž jde často stejně jen o marketing.

Farmakologická léčba může být ve vašem případě indikovaná. Nedejte na pavlačové klepy, neposlouchejte rady typu „jedna bába povídala“, negooglujte v nepodložených zdrojích, ani se tolik neřiďte zkušenostmi svých známých nebo přátel, protože reakce na podávání léčiv jsou vysoce individuální. Místo toho je lepší si dát práci s nalezením zkušeného odborníka, kterému budete důvěřovat. Rozhodnutí o léčbě ponechte na něm.