Kdy nemá smysl nad věcmi tolik přemýšlet

Uniknout ze začarovaného kruhu zneklidňujících a úzkostných myšlenek nebývá snadné. Naštěstí nejsme bezbranní, můžeme využít různé techniky přerámování, které pomáhají vidět problém v optimističtějším světle. A mnohdy stačí prosté uvědomění, že nemá nejmenší smysl nad věcí dál přemýšlet. Následující otázky vám pomohou identifikovat situace, ve kterých je přemýšlení nejspíš jen ztrátou času.

Už se to stalo, nebo se to právě děje, a nejde to změnit? 

Když stojím v dopravní zácpě, nemá smysl celou cestu nadávat nebo si představovat, jaký poprask způsobí můj pozdní příjezd na schůzku, protože to na situaci nic nezmění. Když prší, nemá smysl se soustředit na zklamání ze zhacených plánů, nezbývá než počkat. Nemá smysl negativními myšlenkami vnímání situace ještě zhoršovat. 

Blíží se neovlivnitelná a nevyhnutelná událost?

Pokud je něco evidentně zcela mimo mou kontrolu a je to navíc nevyhnutelné, nemá smysl se stále dokola zabývat právě tím, že věc nemám pod kontrolou a je nevyhnutelná. Místo toho se soustředím na to, co mohu udělat pro to, abych byl připravený, až k události dojde. 

Zabývám se extrémně hypotetickou budoucností? 

Není náhodou pravděpodobnost toho, s čím si dělám starosti, srovnatelná s pravděpodobností, že mi dnes spadne na hlavu meteor? Meteoroidů padá do atmosféry několik tisíc denně, přesto chodím bez helmy. Nemá smysl koumat nad možnostmi, které mají blíž k nemožnému než k možnému.

Existuje vůbec nějaké řešení?

Pokud neexistuje řešení, nelze jinak, než situaci přijmout a jít dál. Mohu se přitom pokusit vidět věc z nové perspektivy. Mohu změnit svůj postoj. Mohu se zamyslet nad tím, co pozitivního může věc přinést a jak ji mohu využít pro osobní růst. Na některé otázky nelze jednoznačně odpovědět. Otázka smyslu života zůstává bez odpovědi mnoho tisíc let, potrápila už hezkou řadu hlavounů, nemá smysl jim suplovat.

Jde o triviální záležitost?

Některé úkoly mohou být rutinní nebo jednoduché, podobně jako čištění zubů nebo stlaní postele. Pokud daná věc nevyžaduje rozsáhlou analýzu, spolehnu se na automatický režim a intuici. Promýšlet triviální záležitosti nemá smysl.

Řeším malichernosti a prkotiny?

Posedlost drobnými detaily a banalitami je plýtváním časem. Je jedno, jestli si na sebe vezmu tričko v barvě námořnické modré nebo královské modré. Nejspíš o tom přemýšlím jen ze zvyku. Nemá smysl řešit prkotiny.

Je to pro můj život podstatné?

Některá rozhodnutí nemají na můj život zásadní vliv. Podstatné je to, co ovlivňuje dosažení mých cílů. Pokud nad něčím moc přemýšlím, může tomu tak být i proto, že žádný cíl nemám. Stanovení cíle je základní podmínkou pro rozlišení toho, co je podstatné a co nikoli. Nemá smysl tolik přemýšlet nad věcmi, které nemají prakticky žádný dopad na mé životní cíle.

Nepřináší to žádné riziko?

Pokud mi nic nehrozí, může být lepší se rychle rozhodnout a něco udělat, než nad tím přemýšlet. Když vystoupím ze své komfortní zóny, mohu objevit nové příležitosti. Za zkoušku nic nedám. A mohu hodně získat. Nemá smysl se dlouho rozmýšlet, když je riziko minimální nebo nulové.

Nabízí se první malý krůček?

Když nemusím věc řešit radikálně a mohu učinit první malý krok s minimálními důsledky, pak ho prostě bez sáhodlouhého přemýšlení udělám. S každou novou zkušeností získám nová data, budu vědět víc. Podle toho se pak rozhodnu, jestli půjdu dál. Nemá smysl promýšlet poslední schod z dlouhého schodiště.

Není za tím nic víc než strach ze změny?

Pokud nemám obavy z konkrétních následků, ale spíše strach ze změny obecně, uvědomím si to. Změna je život. Dost možná cyklickým přemýšlením neřeším nic konkrétního, jen udržuji nesmyslné status quo. Jde o dobou výmluvu – usilovně přemýšlím, protože se nechci hnout z místa. Nemá smysl přemýšlet proto, abych nakonec zůstal stát.

Zas přemítám nad minulostí?

Již se stalo. A co se stalo, nemohlo se nestát. Je správné poučit se z minulých chyb, ale nic se nemá přehánět. Přežvykovat donekonečna minulé neúspěchy a promarněné příležitosti nemá smysl. 

Vzdalují mě myšlenky od toho, co právě dělám? 

Když jsem v myšlenkách, vzdaluji se od toho, co právě dělám. Když si to uvědomím a přemýšlení odložím, budu se lépe soustředit na danou věc. Nemá smysl přemýšlet, když se mám zrovna na něco soustředit.

Snažím se neprožívat to, co prožívám? 

Čím více se budu snažit „ohnout“ své city, tím hůř mi bude. Negativní emoce odezní, když jí dám volný průběh. Přílišným přemýšlením o svém aktuálním prožívání oslabuji prožívání samotné. Tím se okrádám o nové poznání, protože skutečné poznání čehokoli je možné jen, když aktuální zkušenost plně prožiju. Nemá smysl se snažit změnit své prožívání v danou chvíli.

Přísluší mi nad tím přemýšlet?

Opravdu to dokážu sám kvalifikovaně posoudit? Pokud ne, nemá to smysl a raději se s někým poradím.

Je mé uvažování užitečné?

Pokud mi přemýšlení nad danou věcí nepřináší žádné výhody, komplikuji si tím život nebo vede jen k sebemrskání, nemá smysl v tom pokračovat.

Podtrženo sečteno: Až se příště přistihnete, že jste uvízli v koloběhu negativních myšlenek a starostí, nezapomeňte se sami sebe zeptat, jestli má vůbec smysl nad tím přemýšlet. Když si přiznáte, že v dané situaci je přemýšlení k ničemu, snáz se vymotáte ze začarovaného kruhu. Proč? Protože součástí našeho lidství je i silný odpor k dělání věcí, které nedávají smysl.