Naprostá většina z nás běžně dýchá hrudníkem a vydatně zapojujeme i svaly v krku a zádech. Při takovém dýchání, obzvlášť když je hluboké a zrychlené, převažuje stimulační efekt skrze aktivaci sympatického autonomního nervového systému. To je přesně to, co při stresu, úzkosti nebo panice opravdu nepotřebujeme. Zachránit nás může prosté brániční dýchání, kterým svému mozku říkáme „kamaráde, klid, neboj, všechno bude v pořádku“....
Úzkost, panické ataky, deprese nebo jiné problémy v oblasti duševního zdraví, přinášejí často nejen trápení samo o sobě, ale také izolaci od okolního světa a ostatních lidí. Tíha utrpění bývá jen těžko snesitelná a člověk hledá všechny možné způsoby, jak si od ní odlehčit. Utišujícím obkladem mu nezřídka bývá i pocit vlastní výjimečnosti, přesvědčení, že jeho bolest je nesrovnatelná s prožíváním...
Propadnout sebelítosti je snadné, ani se nemusíme moc snažit, jde to jako po másle. Někdy pocítíme dočasnou úlevu, ale ve výsledku přináší sebelítost více škody než užitku. Jde o past, kterou jsme se naučili sami sobě klást. Každá sebelítostivá myšlenka zanechá v mysli stopu, jako tryskáč, za kterým se na nebi táhne dlouhá bílá prasklina. Nepotřebujeme další pukliny na duši. Přistihli jste se...
Co si budeme povídat, úmorné negativní myšlenky dokážou ze slunného dne udělat peklo na zemi. Takové dotěrné a neodbytné myšlenky se většinou týkají hrozby, kterou očekáváme v blízké nebo i vzdálenější budoucnosti, něčeho, s čím nejsme spokojeni ve svém životě, něčeho, co na sobě nebo někom z našeho okolí nemůžeme vystát, nebo nám mohou naskakovat myšlenky, které nemají ani hlavu ani patu,...
Prakticky všichni v sobě máme do určité míry zažitou představu „blázince“ jako místa plného nekonečných bílých chodeb s řadami dveří vybavených kukátky, skrz které lze nahlížet do zvukotěsných vypolstrovaných pokojíčku, ve kterých jsou zavření kvílející blázni ve svěracích kazajkách. Možná vás zklamu, ale blázince v tomto smyslu neexistují. Takové představy do našich hlav nacpaly za vlasy přitažené příběhy filmových blockbusterů a knižních bestsellerů,...
Jedním z hlavních důvodů, proč se naše psychické potíže tolik vlečou, bývá odkládání návštěvy odborníka. Když nás píchne v břiše nebo zaškrábe v krku, letíme hned k doktorovi, ale když nás trápí deprese nebo úzkosti, máme tendenci si to nechávat pro sebe a nad odbornou pomocí máváme rukou. Co nás k tomu vede? 1.) Stigmatizace psychických problémů. K hraní si na siláky...
Psychoterapie je založená na vztahu mezi terapeutem a klientem. Jako kterýkoli jiný vztah, i terapie vyžaduje jasná očekávání, zdravé mantinely, a upřímnost. Když už k tomu dojde, je důležité, aby jak terapeut tak klient byli schopní připustit, že se jejich osobnosti nebo perspektivy nepotkávají. Z různých důvodů se může stát, že je lepší terapeutický vztah ukončit. Nebudete ztrácet váš čas, ani...
Pokud jste už zkoušeli všechno možné, a přesto nemáte pocit, že by se váš psychický stav jakkoli zlepšil, je pochopitelné, že jste z toho frustrovaní a jen těžko sbíráte motivaci zkoušet dál. Nejde ale ani tolik o to vyzkoušet všechno, co se nabízí, podstatnější je se soustředit na pár nejzákladnějších postupů a držet se jich jako klíště. Ať už jde o prostý...
Jednou z nejčastějších příčin nelepšícího se stavu pacienta je odmítání farmakologické léčby, přestože je indikovaná. Kromě toho, že jsou psychofarmaka stigmatizovaná představou „když budu brát prášky na psychiku, udělá to ze mě certifikovaného blázna“, bývá ještě častějším důvodem odmítání léků vnitřní diktát „přece do sebe nebudu cpát chemii“. Když se pak takového „odmítače“ zeptám, co tím vlastně myslí,...
Existuje celá řada dobře ozkoušených a prokazatelně účinných antidepresiv, anxiolytik a jiných psychoaktivních látek. Přesto vám nikdo nezaručí, že se účinek spolehlivě dostaví. Reakce na jakékoli léky je vždy individuální, u antidepresiv i jiných psychoaktivních látek to platí dvojnásob. Nikdy byste neměli usnout na vavřínech a spoléhat se jen na léky nebo potravinové doplňky. Když pocítíte úlevu, neznamená to ještě, že byste měli...
Robert Řeřicha