Tou největší svobodou je nemít žádná tajemství

Nedávno jsem narazil na kouzelný citát Boba Dylana:

„Úspěšný člověk je ten, který ráno vstane, večer si lehne a mezitím dělá, co ho baví.“

Dylan se nikdy nenechal strhnout proudem. Z folkového zpěváka se během šedesátých let proměnil v rockovou ikonu. Prostě vzal do ruky elektrickou kytaru a neřešil, kolika skalním fanouškům tím nadzvedne mandle. Nešlo mu o to, co od něj druzí očekávají, ale o to, co cítí on sám. Nenechal se paralyzovat úzkostí z nepochopení. Šel prostě svou cestou. To je úspěch.

Jedna z nejslavnějších Dylanových písní, „Like a Rolling Stone“, je hymnou svobody. Být valícím se kamenem znamená být někým, kdo se nepřizpůsobuje, zůstává nezávislý a nenechá se svázat společenskými normami. Dylan v písni zachycuje moment, kdy hlavní postava ztrácí vše, co měla, a nemá už co skrývat. Stává se svobodnou, protože už jí nezáleží na tom, co si o ní svět myslí.

Dylanovo pojetí úspěchu nespočívá v tom, co si večer odškrtneme, ale v tom, co během dne opravdu prožijeme. Je to přístup „být“, ne „mít“. Když večer uleháme spokojení, protože jsme celý den jednali v souladu se sebou, můžeme se cítit úspěšní.

Dylan nám svou písní říká, že úspěch je víc o vnitřní svobodě dělat to, co nás naplňuje, než o uznání zvenčí. Je to minimalistický manifest proti společenským tlakům na výkon. Můžeme mít velké ambice, ale pokud nás nenaplňují nebo nám cesta k nim nepřináší radost, jsou nám k ničemu. Pokud necítíme radost z toho, co děláme, něco zásadního nám uniká.

Úzkost často pramení z toho, že se snažíme žít podle očekávání druhých. Chceme, aby nás okolí vidělo určitým způsobem, ale přitom se odcizujeme sami sobě. Nemusíme nutně spadnout na samé dno jako postava v Dylanově písni. Stačí nelpět tolik na identitě, která zrcadlí požadavky okolí, a uvědomit si jednu zásadní věc:

Tou největší svobodou je nemít žádná tajemství.