Ukotvení v přítomnosti jako akt důvěry

Meditace

Slovo „meditace“ pochází z latinského meditatio, které znamená „rozjímání“. Historicky označovalo také „myšlení“, „přemítání“ nebo „cvičení“. V současnosti meditace představuje techniku k dosažení meditativního stavu vědomí a sebepoznání.

První zmínky o meditaci najdeme ve starých indických textech, které používají termín dhyana. Jde o stav trvalé pozornosti nebo zaměření mysli na zvolený bod koncentrace, ať už jde o fyzický předmět, myšlenku nebo pocit. Cílem je vnímat bez posuzování a předsudků, přičemž klíčem k hlubokému klidu mysli je soustředění v neutralitě.

Mozek nedokáže nemyslet – myšlenky jsou naší nedílnou součástí. Setkávat se s nimi během meditace je zcela přirozené. Sarah Wilson ve své knize First, We Make the Beast Beautiful popisuje setkání s Dalajlámou, který připouští, že myšlenky zcela nezmizí ani u zkušených mistrů. Přijetí této skutečnosti nás může ochránit před zbytečným zklamáním.

Meditace navozuje stav vědomí odlišný od bdění či spánku. Mysl je uvolněná, klidná, obrácená do sebe. V hlubších meditačních stavech může praktikující zapomenout, že medituje, a zažít stavy jen těžko popsatelné běžnými slovy.

Na záznamu mozkových vln (EEG) se meditace projevuje jako synchronizovaná aktivita neuronů. Během meditace často převažují alfa vlny (8–12 Hz), které souvisejí s uvolněním. Theta vlny (4–8 Hz) bývají přítomné při pokročilé hlubší meditaci. I několikaminutové cvičení může mít pozitivní efekt. Cílem meditace ale není dosáhnout určitého typu mozkových vln, ale spíše podpořit celkový klid a rovnováhu mysli.

Mindfulness

Vše, co se stalo, proběhlo v přítomném okamžiku. Vše, co se stane, proběhne v přítomném okamžiku. Nic jiného než přítomný okamžik ne existuje. Když si necháváme přítomný okamžik ujít, žijeme vlastně mimo realitu.

Mindfulness neboli „všímavost“ je stav plného vnímání přítomného okamžiku. Nezaujatě přijímáme a uvědomujeme si, co se děje v našem okolí i v nás samotných, aniž bychom to hodnotili. Pocity a myšlenky necháváme přicházet a odcházet jejich přirozeným tempem, bez posuzování.

Mindfulness má své kořeny v buddhismu, ale jeho moderní využití pro úlevu od stresu a úzkostí zpopularizoval Jon Kabat-Zinn v sedmdesátých letech 20. století. Vyvinul metodiku MBSR (mindfulness-based stress reduction), která je dnes součástí mnoha psychoterapeutických přístupů, jako jsou ACT nebo KBT.

Mindfulness nás učí sledovat veškeré dění z perspektivy nezaujatého pozorovatele, bez potřeby do něj zasahovat. Tento přístup může být zvláště přínosný pro lidi trpící depresí nebo úzkostmi, kteří jsou často v obležení dotěrných myšlenek. Na rozdíl od některých forem meditace nevyžaduje mindfulness striktní bodovou koncentraci, což je činí přístupnější.

Výzkumy z posledních let potvrzují, že mindfulness je účinnou podpůrnou metodou při zvládání deprese a úzkostí. Stejně jako meditace je i mindfulness dovednost, kterou lze trénovat. Pravidelná praxe může vést k hlubšímu sebepoznání a lepšímu zvládání stresu.

Mindfulness jako akt důvěry

Skutečné mindfulness není o snaze soustředit se, ale o schopnosti důvěřovat přítomnému okamžiku natolik, že se mu dokážeme odevzdat.

Proč se vlastně bojíme nechat věci plynout? Protože kontrola je obranný mechanismus. Od dětství se učíme, že musíme řídit svoje emoce, svoje chování, svoje výsledky – jinak selžeme. Jsme přesvědčení, že pokud na chvíli povolíme sevření, něco se pokazí.

Při mindfulness stačí věřit, že přítomnost se o nás postará – že můžeme pustit otěže a prostě být. Vyžaduje to odvahu nechat přítomnost, aby nás nesla. Dovolit si jen existovat.

Místo snahy „udržet pozornost“ si zkusme položit otázku: „Mohu se v tomhle okamžiku cítit v bezpečí? Mohu mu důvěřovat natolik, že už nic nemusím řídit?“ Sledujeme tu vnitřní hranici – moment, kdy cítíme, že se odevzdáváme a nestahujeme se zpátky do kontroly.

Postupně začneme vnímat mindfulness jinak – ne jako techniku soustředění, ale jako proces učení se důvěře v sebe i okolní svět. Přítomnost se nám nabízí, je tu pro nás.

Kdy využít meditaci a mindfulness

První pomoc, okamžité zklidnění: Při prvních náznacích úzkosti zaměříme pozornost na zvolený bod koncentrace nebo se plně oddáme všímavosti.

Průběžné snižování napětí: Ať jsme kdekoli, stačí zavřít oči a vnímat klid přítomného okamžiku. Opakovaným obnovováním pocitu bezpečí během dne snižujeme riziko úzkosti a panických atak.

Sebepoznání, být sám sebou: Meditace nám umožňuje objevovat části sebe, které jsme dosud nepoznali. Nahlížíme za povrch zrcadla a nacházíme vnitřní klid, který existuje nezávisle na prostoru a čase. Meditací rozvíjíme vztah k tomuto klidu, který je v nás přítomný za všech okolností.

Trénink pozornosti a koncentrace: Meditace a mindfulness fungují jako mentální posilovna. Rozvíjíme schopnost všímat si včas myšlenek a vracet pozornost k tělu nebo okolním podnětům. Posilujeme tak soustředění a schopnost udržovat si od myšlenek odstup.