Spokojenost se sebou: Klíč k lepším vztahům a životní pohodě

Kořeny nespokojenosti

Mnozí z nás se snaží být tím nejlepším rodičem, partnerem, přítelem nebo zaměstnancem. Vynakládáme obrovské úsilí, abychom splnili očekávání ostatních a získali jejich uznání. Paradoxně však tato snaha často vede k opačnému výsledku – k vyčerpání, frustraci a zhoršení našich vztahů. V sevření chronického stresu se úzkost a deprese snadno vplíží do našeho každodenního života.

V průběhu času si vytváříme určitá přesvědčení o sobě samých. Některá jsou pozitivní, jiná negativní. Pokud v nás převládá pocit, že nejsme dost dobří, může to vést k nadměrné snaze dokázat opak. Snažíme se být dokonalí prakticky ve všem, co děláme, abychom si lásku druhých opravdu zasloužili.

Perfekcionismus neomylně pramení z hluboké nespokojenosti se sebou. Přistupujeme k sobě jako k nádobě, kterou se pokoušíme naplnit zvenčí, místo abychom čerpali z vlastního vnitřního zdroje. Čím více usilujeme o to být „nejlepší“ pro ostatní, tím méně času a energie nám zbývá na péči o sebe sama, což může prohlubovat pocity úzkosti a deprese.

Sebeobětování: Cesta k vyhoření

Mnoho lidí se domnívá, že být dobrým rodičem, partnerem nebo přítelem znamená obětovat se pro druhé. Zapomínají přitom na své vlastní potřeby a zanedbávají péči o sebe. Tento přístup však není dlouhodobě udržitelný. 

Letuška před každým letem nezapomene zdůraznit: nejprve nasadíme kyslíkovou masku sobě, teprve potom pomáháme ostatním. Stejný princip platí i v běžném životě. Pokud se nepostaráme o své vlastní potřeby, nebudeme mít sílu a energii být skutečně přítomni pro své blízké.

Spokojený člověk nepotřebuje neustále dokazovat svou hodnotu. Místo toho může být autentický, přítomný a otevřený. To vytváří prostor pro hlubší a upřímnější vztahy. Děti spokojených rodičů se cítí bezpečněji a jsou sebejistější. Partneři spokojených lidí se cítí více oceňováni a milováni. Spokojenost se sebou je klíčem ke zmírnění úzkosti a deprese, které často pramení z pocitu nedostatečnosti a nízkého sebevědomí.

Redefinice „nejlepšího“

Když se přestaneme zanedbávat, naše vnitřní spokojenost se stane darem pro naše okolí. Roztočíme pozitivní spirálu – čím spokojenější jsme, tím lepší vztahy máme, a čím lepší vztahy máme, tím spokojenější jsme. 

Je načase přehodnotit, co znamená být „nejlepším“ rodičem, partnerem nebo přítelem. Možná to není ten, kdo se nejvíce obětuje nebo kdo splní každé přání ostatních. Možná je tím „nejlepším“ ten, kdo je autentický, spokojený sám se sebou a schopný být skutečně přítomný pro své blízké. Spokojená máma, ta „nejlepší“ máma. Spokojený táta, ten „nejlepší“ táta.

Priority v krizi

V životě se nevyhneme krizovým situacím, ať už jde o zdravotní problémy, ztrátu práce nebo rodinné konflikty. V takových chvílích je obzvlášť důležité zaměřit se především na sebe.

Plníme své základní potřeby: Zajistíme, že máme dostatek spánku, jíme vyváženou stravu a máme dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, ale i dost času na odpočinek.

• Vyhledáme podporu: Nezdráháme se požádat o pomoc rodinu, přátele nebo odborníky. Není to známka slabosti, ale moudrosti.
• Stanovíme si priority: Rozlišujeme mezi tím, co je skutečně důležité a co může počkat.
• Děláme, co nás baví: I v náročných obdobích si najdeme čas na aktivity, které nás uklidňují a dodávají nám energii.
• Jsme k sobě laskaví: Nepřetěžujeme se a odpustíme si, pokud nejsme schopni fungovat na 100 %.

Když se v krizi postaráme nejprve o sebe, budeme lépe vybaveni na to, abychom mohli pomoci ostatním a efektivně řešit problémy. Nejen, že lépe zvládneme současnou krizi a snížíme riziko rozvoje úzkosti nebo deprese, ale také posílíme naši celkovou spokojenost a kvalitu našich vztahů v dlouhodobém horizontu.

Spokojený člověk, ten nejužitečnější člověk

Když jsme spokojení sami se sebou, máme větší kapacitu být užiteční pro ostatní. Nepotřebujeme jejich uznání k potvrzení své hodnoty, a proto můžeme být autentičtější a otevřenější ve svých vztazích.

Štěstí nikdy nepřichází zvenčí, vždy pramení z vnitřního postoje k sobě a k životu. Dokud nebudeme spokojení sami se sebou, nebudeme spokojení s ničím. Zároveň platí, že není v ničích silách učinit někoho jiného šťastným – to může člověk udělat jen sám pro sebe.

Začněme tedy u sebe. Pečujme o svou vnitřní spokojenost. Zjistíme, že čím méně se budeme snažit být těmi „nejlepšími“ pro ostatní a čím více se zaměříme na vlastní spokojenost, tím lepšími lidmi, rodiči, partnery a přáteli se staneme.

Bezděky teď vzpomínám na své mimořádně obětavé a pracovité rodiče. Snažili se mi snést modré z nebe a dát mi to nejlepší, co mohli. Kdybych se mohl vrátit v čase, předal bych jim celý seznam věcí, které dělat nemuseli – věcí, které jsem jako dítě nepotřeboval k tomu, abych je vnímal jako „dokonalé“ rodiče. Místo toho bych si přál vidět je více uvolněné, spokojené a užívající si života. To by mě učinilo nejvíc šťastným.

A tak vás vybízím k zamyšlení: Jaký jeden malý krok můžete udělat ještě dnes, abyste byli spokojenější sami se sebou a svým životem?