V předchozích dílech jsme se podívali na obrany, které nás chrání bleskově a někdy až příliš radikálně. Jako kdybychom realitu řezali samurajským mečem. Viděli jsme, jak nezralé obrany dokážou realitu zjednodušit, ohnout nebo na chvíli úplně vypnout. Dává to smysl – když jsme zahlcení, naše psychika potřebuje hlavně přežít a přesnost se stává podružnou. Nezralé obrany jsou v tomto ohledu často geniálně přímočaré. Problém nastává ve chvíli, kdy zůstanou naším hlavním způsobem fungování i tehdy, kdy už by bylo možné zacházet se sebou jemněji.

Dobrá zpráva je, že psychika se vyvíjí. Jak roste naše schopnost unést emoce, nejistotu a vnitřní konflikty, objevují se postupně obrany, které už realitu neničí, ale spíš ji pomáhají zvládnout. Nejde o to, že bychom se přestali bránit, jen se mění způsob, jakým to děláme. Místo zkreslení přichází odstup, místo popření regulace, a místo úniku integrace.

Zralé obrany neznamenají, že jsme stále „nad věcí“ nebo že už nemáme žádné potíže. Znamenají spíš to, že dokážeme zůstat v kontaktu s realitou, aniž bychom své emoce odsouvali stranou. Bolest nezmizí, ale nemusí nás už ovládat. Úzkost se objeví, ale nemusí určovat směr. Napětí se dá přetvořit, nikoli nutně vytěsnit. Právě v tom je jejich síla.

Možná si při čtení všimnete, že některé z těchto obran už vlastně používáte. Možná jen občas, ale i to stačí. Psychika nefunguje tak, že bychom jednou provždy přešli do „vyšší úrovně“. Spíš máme k dispozici širší repertoár a podle situace saháme po různých nástrojích. A čím víc máme těch jemnějších, tím svobodněji se nám žije.

Nejde tedy o to zbavit se obran, ale rozšířit jejich kvalitu. Z hrubých ochranných zdí se mohou stát pružné nástroje, které nám pomáhají zvládat realitu bez toho, aby nás od ní oddělovaly.

Bestiář středně zralých a zralých obran

Racionalizace

Co to je, jak funguje a proč
Racionalizace je obrana, při které si nepříjemnou situaci vysvětlíme logickým, „rozumným“ způsobem, aby tolik nebolela. Psychika tím snižuje úzkost nebo stud tím, že vytvoří přijatelný příběh, který zakryje nepřijatelný emoční konflikt.

Jak se projevuje v běžném životě
Vysvětlíme si nepříjemnou realitu tak, abychom nemuseli cítit bolest nebo selhání. Například muž nedostane práci, o kterou velmi stál, a říká si: „Stejně bych tam byl nešťastný, tohle by nebylo nic pro mě.“

Izolace afektu

Co to je, jak funguje a proč
Izolace afektu oddělí myšlenku od emocí. Člověk o něčem mluví nebo přemýšlí, ale prožitek jako by byl odstřižený, což umožní zvládnout i silné nebo traumatické obsahy bez zahlcení.

Jak se projevuje v běžném životě
Popisujeme náročnou situaci věcně, bez odpovídajícího emočního tónu. Například žena klidně vypráví o rozvodu po dvaceti letech manželství a působí, jako by popisovala cizí příběh nebo odstavce z učebnice.

Reaktivní výtvor (reakční formace)

Co to je, jak funguje a proč
Reaktivní výtvor funguje tak, že prožíváme nebo se chováme opačně, než k čemu nás ve skutečnosti vede impuls. Nepřijatelný pocit je nahrazen jeho protikladem, což snižuje úzkost a chrání před konfliktem se sebou samým.

Jak se projevuje v běžném životě
Zdůrazňujeme opak toho, co uvnitř cítíme. Například někdo, kdo cítí silnou závist, neustále nadšeně vychvaluje úspěchy kolegy a zdůrazňuje, jak mu to „upřímně přeje“.

Intelektualizace

Co to je, jak funguje a proč
Při intelektualizaci se soustředíme na vysvětlování, analýzu a teorie místo prožívání emocí. Psychika tím získá pocit kontroly a odstupu, takže bolestná témata zůstávají „v hlavě“, ale ne v těle.

Jak se projevuje v běžném životě
Mluvíme o svých potížích spíše jako analytik než jako účastník. Například klient detailně rozebírá své úzkosti odbornými termíny jako „attachment“ nebo „regulace emocí“, ale sám přitom necítí žádný smutek ani strach.

Přesun

Co to je, jak funguje a proč
Přesun znamená, že emoce namíříme na bezpečnější cíl, než je ten původní. Uvolníme tím napětí, aniž bychom riskovali konflikt nebo ohrožení vztahu.

Jak se projevuje v běžném životě
Emoce se objeví jinde, než kde vznikly. Například zaměstnanec je rozzlobený na šéfa, ale doma se takřka bezdůvodně rozčílí na partnerku kvůli přesolené polévce.

Sublimace

Co to je, jak funguje a proč
Sublimace přetváří nepřijatelné impulzy do společensky přijatelných a často tvořivých aktivit. Agrese, sexualita nebo frustrace se tak promění v něco, co je užitečné a hodnotné.

Jak se projevuje v běžném životě
Napětí se přetaví do činnosti, která dává smysl. Například člověk s velkým vnitřním napětím začne intenzivně běhat a sport se stane stabilním způsobem regulace emocí.

Humor

Co to je, jak funguje a proč
Humor umožňuje nahlédnout nepříjemnou situaci s odstupem a zároveň ji nepopřít. Napětí se uvolní tím, že dokážeme vidět absurditu nebo nadsázku, aniž bychom se realitě vyhýbali.

Jak se projevuje v běžném životě
Dokáže odlehčit i těžkou situaci, aniž bychom ji bagatelizovali. Například někdo s panickou úzkostí řekne při začínajícím záchvatu: „Tak jo, srdce už zase sprintuje, asi trénuje na olympiádu.“

Altruismus

Co to je, jak funguje a proč
Altruismus pomáhá zvládat vlastní bolest tím, že pomáháme druhým. Péče o druhé přináší smysl, posiluje sebeobraz a zároveň nepřímo mírní vlastní úzkost.

Jak se projevuje v běžném životě
Reagujeme na vlastní potíže tím, že podporujeme druhé. Například žena po zvládnutí panické poruchy začne dobrovolně pomáhat lidem v podpůrné skupině s podobnými potížemi.

Anticipace

Co to je, jak funguje a proč
Anticipace znamená, že se připravíme na budoucí stres a tím snížíme úzkost. Dopředu si promyslíme možné scénáře a vytvoříme plán. Tím posilujeme pocit, že to zvládneme.

Jak se projevuje v běžném životě
Předem si připravíme strategii pro náročnou situaci. Například žena s úzkostí si před cestou letadlem zopakuje dechová cvičení, zajistí si sedadlo u uličky s možností kdykoli vstát.

Asertivní sebeprosazení

Co to je, jak funguje a proč
Asertivita umožňuje otevřeně vyjádřit potřeby a hranice místo potlačování emocí. Nemusíme aktivovat složitější obrany, protože napětí je řešeno přímo a přiměřeně.

Jak se projevuje v běžném životě
Dokážeme říct, co potřebujeme, aniž bychom útočili nebo ustupovali. Například přetížený manažer řekne kolegovi: „Teď to nestihnu, potřebuju to posunout,“ místo aby souhlasil a pak byl vyčerpaný a podrážděný.

Unést pravdu o sobě a o světě

Když se podíváte na celou sérii o psychických obranách, možná si všimnete jednoho důležitého posunu. Na začátku jsme mluvili o obranách, které realitu zkreslují, aby byla snesitelnější. Postupně jsme se dostali k obranám, které realitu zvládají, aniž by ji musely měnit. A právě tady se obrany paradoxně přestávají jevit jako problém a začínají fungovat jako zdroj psychické stability.

Zralými obranami se nesnažíme o dokonalost. Jsou spíš známkou toho, že uneseme víc pravdy o sobě i o světě. Dokážeme cítit ambivalenci, zvládnout frustraci, připustit nejistotu a přitom neztratit půdu pod nohama. Neznamená to, že se někdy nevracíme ke starším obranám. Ve stresu, při únavě nebo když se cítíme ohrožení, se k nim vracíme všichni. Rozdíl je v tom, že už to není jediná možnost.

Obrany nejsou naším nepřítelem, když se nad nimi zamyslíme, mohou nám posloužit jako mapa. Ukazují, kde je pro nás realita ještě příliš těžká a kde už ji dokážeme unést. Čím víc se psychika opírá o zralejší obrany, tím víc se posouváme od přežívání k životu.

Nejde přitom o dramatický skok, ale o nenápadné změny:

• trochu víc prostoru mezi emocemi a reakcemi
• o trochu víc tolerance k nejistotě
• o trochu víc schopnosti zůstat v kontaktu se sebou i s druhými.

Zralé obrany nejsou o tom, že přestaneme cítit bolest. Jsou o tom, že už se nemusíme schovávat. Je to jako vyjet z tunelu ven – svět je pořád stejný, vítr fouká, cesta je někdy nejistá, ale najednou je víc prostoru, víc světla a víc svobody dýchat. Člověk zjistí, že realitu nemusí porazit. Stačí ji unést a jet dál.

Další čtení:

Psychické obrany (Díl 1): Jak nás chrání před úzkostí i před pravdou

Psychické obrany (Díl 2): Před čím se vlastně tolik bráníme?

Psychické obrany (Díl 3): Když to jinak nejde