Proč sebelítost škodí

Propadnout sebelítosti je snadné, ani se nemusíme moc snažit, jde to jako po másle. Někdy pocítíme dočasnou úlevu, ale ve výsledku přináší sebelítost více škody než užitku. Jde o past, kterou jsme se naučili sami sobě klást. Každá sebelítostivá myšlenka zanechá v mysli stopu, jako tryskáč, za kterým se na nebi táhne dlouhá bílá prasklina. Nepotřebujeme další pukliny na duši. 

Přistihli jste se někdy, že si říkáte: „Jsem takovej chudák.“ nebo „Já si tohle přece nezasloužím.“ nebo „Všichni se mají líp než já.“? Takovými větami se pasujete na chudáka, aniž byste jím ovšem byli. Nejste chudáčkové, nejste mučedníci, jste obyčejní lidé. Každému z nás se během života občas přilepí hovínko na patu. Nezbývá, než hovínko otřít o trávu a jít dál. Představte si moulu s hovínkem na patě, jak si to štráduje po chodníku a stále si pro sebe mumlá: „Já jsem takovej moula s hovínkem na patě.“ Člověk s hovínkem na patě není moula. Moula je člověk s hovínkem na patě, který mumlá, že má na patě hovínko. Moulou je proto, že se hovínkem nechá definovat. Identifikuje se s ním.

Oním hovínkem může být úzkost, panická ataka, deprese, nebo nějaký jiný „průšvih“, se kterým si zrovna nevíme rady. Zdá se, že nezbývá, než se litovat. Sebelítostí ale programujeme svůj mozek, aby v něm sebelítostivé myšlenky nacházely úrodnou půdu. Sebelítostivé negativní myšlenky slouží pouze k tomu, abychom se cítili chudší, aniž bychom k tomu měli skutečný důvod. Jsou zdrojem sebenaplňujícího se proroctví. Sebelítost je toxický způsob myšlení, který nás udržuje v začarovaném kruhu. 

Jednou z cest, jak se sebelítosti tolik neoddávat, je plně si uvědomit její škodlivost:

• Sebelítost posiluje negativní myšlení: Když se litujeme, utvrzujeme tím pocit vlastní nedostatečnosti. Pochybujeme o sobě, sestupujeme po spirále k nižšímu sebevědomí a sebedestrukci.
• Sebelítost brání osobnímu růstu: Udržujeme se v mentalitě oběti, místo abychom za sebe převzali odpovědnost. Stáváme se pasivními a bezmocnými.
• Sebelítost oslabuje schopnost řešit problémy: Když nás sžírá sebelítost, necháváme se zahltit emocemi a připravujeme se o rozum. Bez kritické myšlení nenajdeme řešení. V sebelítosti odmítáme převzít zodpovědnost za svůj život.. 
• Sebelítost poškozuje vztahy: Naši blízcí vycítí, že u nich hledáme soucit, svým způsobem je k tomu (často nevědomky) nutíme. To pro ně může být vyčerpávající.
• Sebelítost plýtvá naším časem a energií: Místo toho bychom mohli využít čas k posunu kupředu.
• Sebelítost olabuje pocit štěstí: Bráníme si v prožívání radosti, i když by pro ni mohl být důvod.
• Sebelítost může vést k izolaci: Čím více se budeme litovat, tím vzdálenější od ostatních budeme. 

Jak nezůstávat v sebelítosti?

• Trénujte sebeuvědomění: Uvědomujte si, kdy se chováte sebelítostivě, a vědomě se rozhodněte změnit své myšlení. Všímejte si více svých myšlenek, buďte pozorní. Když se přistihnete v sebelítosti, jděte od ní pryč. Důvodů k tomu máte víc než dost. Zopakujte si v duchu, jakým způsobem sebelítost škodí a silou vůle přesuňte pozornost od toho, co se vám nedaří, k tomu, co můžete udělat pro to, aby se věci zlepšily. Pak nezbude, než nasadit boty a vstoupit na překážkovou trať. I kdybyste měli udělat jen jeden první malý krůček, stojí za to.
• Přijměte za sebe plnou odpovědnost: Nevymlouvejte se na vnější okolnosti, máte moc se rozhodovat a jednat. Pokud si myslíte, že nikoli, zamyslete se nad tím, jaký užitek vám takové myšlení přináší, před čím vás chrání.
• Zpochybňujte negativní myšlenky a přesvědčení: Kognitivně-behaviorální terapie nabízí hned několik prověřených funkčních postupů, vyzkoušejte je.
• Cvičte se v odolnosti: Učte se procházet skrze váš strach. K tomu slouží expoziční terapie. Postupně se po malých krůčcích vystavujte právě tomu, čemu se vyhýbáte.
• Pěstujte vděčnost a všímavost: Soustřeďte se na pozitivní stránky života, držte se přítomnosti. Všechno, čeho litujete je věcí minulosti. Každý den je startovním dnem dosud nepopsaného zbytku života.
• Rozvíjejte schopnost sebelásky: Chovejte se k sobě s laskavostí a pochopením, stejně jako k nejlepšímu příteli. Nejlépe sebelásku vyjádříte tím, že budete věnovat péči svému tělu. Jste celým tělem, nezapomínejte na to.
• Požádejte o podporu svých blízkých: Místo, abyste využívali sebelítosti, přímo poproste o podporu nebo pomoc.
• Stanovte si reálné cíle: Přehodnoťte nároky, které na sebe kladete. Ušetřete si chvíli času pro sebe, naplánujte si, co rozumného se dá dělat. Vždycky existuje nějaký krok, kterým se přiblížíte k cíli. 

Podtrženo sečteno: Nejste ztroskotanci ani oběti, nezasloužíte si ničit své sebevědomí sebelítostí. Setřete ten bobek z paty a jděte dál. Pokud tím bobkem byla úzkost nebo vlna depresivní nálady, nejspíš nebyla první a nebude ani poslední. Nemá smysl se v sebelítosti uhnízdit. Až se příště přistihnete, že se oddáváte sebelítosti, vzpomeňte si, že máte sílu ji překonat. Máte moc se už nelitovat. Naprostou většinu událostí, které se každý den přihodí, nemáte a nemůžete mít pod kontrolou. Nad sebelítostí ale máte plnou kontrolu, stačí si jí všimnout. Sebelítost nad vámi nemá žádnou moc, pokud jí to nedovolíte.