Nejsem blázen, abych musel do blázince

Prakticky všichni v sobě máme do určité míry zažitou představu „blázince“ jako místa plného nekonečných bílých chodeb s řadami dveří vybavených kukátky, skrz které lze nahlížet do zvukotěsných vypolstrovaných pokojíčku, ve kterých jsou zavření kvílející blázni ve svěracích kazajkách. Možná vás zklamu, ale blázince v tomto smyslu neexistují. Takové představy do našich hlav nacpaly za vlasy přitažené příběhy filmových blockbusterů a knižních bestsellerů, senzacechtivé články, a vyprávění lidí, kteří o psychiatrické léčbě nevědí zhola nic.

Existují ústavy a centra duševního zdraví, psychiatrické nemocnice, psychoterapeutická sanatoria, denní stacionáře, psychologické ambulance, a další zařízení určená lidem s psychickými potíži. Taková místa neslouží bláznům, nýbrž nabízejí oporu všem lidem, kterým potíže psychického rázu komplikují život a je pro ně obtížné svou situaci řešit vlastní silou. Není nic bláznivého na tom nechat si pomoct, když pomoc potřebuji. Naopak, bláznivým, lépe řečeno bláhovým, by bylo přesvědčení, že za každou cenu musíte své problémy vyřešit sami. Ústavní péče z nikoho blázna nedělá.

Největší odpor k ústavní péči plyne jednak z toho, co jsme si právě řekli, ale také z různých neopodstatněných a přehnaných strachů z toho, „co tam se mnou budou provádět“. Pojďme si říct, v čem vlastně spočívá terapeutický efekt pobytu v léčebně. Ve většině případů bývá tím největším přínosem narušení stereotypu. Najednou je všechno jinak. Změní se prostředí, na které je člověk zvyklý, opustí byt nebo dům, ve kterém toho zažil mnoho dobrého, ale dost možná také hezkou řádku nepříjemných chvil z poslední doby, a v jehož koutech jsou natažené pavučiny negativních myšlenek souvisejících s problémy, které se opakovaně nedaří řešit podle jeho představ.

Jedním z hlavních cílů psychoterapie je odkrýt hlubší příčiny psychických potíží, které jsou leckdy šikovně zametené pod kobercem různých mentálních obran. Taková detektivní práce zabere někdy dost času, snadno několik měsíců, a někdy i pár let. Dokud nevíme, které citlivé struny se nezdravě chvějí pod tlakem vnitřního nebo vnějšího stresu, vyplatí se šmahem změnit zaběhlou rutinu a vymanit se ze svazující mašinérie. Kompletní změna prostředí i režimu zaručí, že se změní vlastně úplně všechno, život pacienta se obrátí naruby, a tím pádem se zmírní nebo zcela odstraní i ty stresory, které jsou zdrojem nepříjemných stavů.

Prioritou číslo jedna je pacienta zklidnit, uvést ho do módu, ve kterém bude schopný komunikovat, naslouchat, kriticky uvažovat a chápat, kdy se bude moci soustředit na sebe a lépe vnímat, co prožívá, a terapeutickou práci nebudou podkopávat vnější okolnosti. Léčebny a ústavy jsou často umístěné blíž k přírodě, v místech vzdálených od ruchu velkoměsta, dávají lidem příležitost opustit na nějaký čas konzumní cirkus.

Jakmile pacient překlene akutní krizi, přestane být sobě a ostatním lidem nebezpečný, je schopný mluvit, najíst se, pohybovat se, jakž takž fungovat, je nekompromisně veden k dodržování stanoveného režimu. Velký důraz je kladen na fyzickou aktivitu, probíhají rozcvičky a procházky, ale i další činnosti směřované na tělo. Jacobsonova progresivní svalová relaxace je základ, příjemným doplněním jsou autogenní tréninky a meditace. Kromě toho se pacienti věnují řemeslným a uměleckým činnostem ve vybavených dílnách, navštěvují společenské aktivity, hrají hry a diskutují. Jde o aktivity, které prokazatelně pomáhají, a k nimž se jen těžko přinutíme, když zůstaneme na svém písečku v domácím prostředí.

Nedílnou součástí léčebného programu bývá individuální nebo skupinová terapie, a případně i farmakologická léčba pod dohledem místních lékařů a dalšího odborného personálu. Velkou roli hraje i setkávání s lidmi, kteří trpí podobnými potížemi, a zjištění, že ve většině případů nejde o blázny, ale o lidi, kteří si potřebují dopřát klid, získat odstup od svých zdánlivě neřešitelných problémů, a nabrat síly k tomu, aby dokázali zvládat život ve víru civilizačního shonu s větším nadhledem.

Podtrženo sečteno: V případě, že se už delší dobu trápíte a točíte se v začarovaných kruzích, a váš lékař ústavní péči doporučuje, pak byste měli zvážit tuto možnost využít a přestat malovat strašáky na zeď.