Jednoduchý trik, který usnadní rozhodování

Možná to také znáte: 

„Nemůžu se rozhodnout ani kdybych se rozkrájel.“ 

„Váhám už celou věčnost.“

„Když já nevím, jak se rozhodnout.“

„Já vlastně ani nevím, co chci!“

Až by se chtělo bouchnout do stolu. Ale i k tomu může být těžké se odhodlat. 

Čím to, že se rozhodovací stroj někdy zadře?

Každé naše jednání je výsledkem rozhodování, ať už vědomého nebo nevědomého. Naše mozky jsou přírodou navržené „mašiny na rozhodování“, ale stejně jako žádný stroj není dokonalý, ani my se nemůžeme spolehnout na to, že každé rozhodování půjde jako po másle. Navíc to zatím vypadá, že máme hlavách to nejsložitější klubíčko ve známém vesmíru. Když se nemůžeme rozhodnout, často nedokážeme přijít na to, proč to nejde. Následující seznam rozhodovacích bloků vám může pomoci přijít tomu na kloub.

Tradiční rozhodovací bloky

• Chybí jasný rámec: Neudělali jsme si jasno, mezi čím se vlastně rozhodujeme. To je klasika. Když si neujasníme, co vlastně řešíme, tápeme pak v rozhodovacím chaosu. 
• Nevěnujeme dost pozornosti důsledkům rozhodnutí: Zůstáváme v mlhavých představách o tom, co nám to či ono rozhodnutí přinese do života.
• Příliš mnoho možností: Napadá nás toho tolik! Ztrácíme se v nedozírném moři možností. Sami sobě tak nastražíme past rozhodovací paralýzy.
• Přetížení informacemi: V dnešní době jsme bombardováni informacemi ze všech stran. Nedokážeme se rozhodnout z obavy, že něco přehlédneme.
• Perfekcionismus: Touha po dokonalosti a obava z chyby nás svádí k nekonečnému přemýšlení a přehodnocování možností.
• Svazujeme se správností a morálkou: Někdy se až příliš omezujeme nutností správného rozhodnutí – své touhy potlačujeme a zůstáváme uvěznění v cele čisté logiky. Zapomínáme věnovat pozornost tomu, co ve skutečnosti chceme. 
• Strach z neúspěchu: Bojíme se, že se rozhodneme špatně a narazíme na problémy. Většinou je tou hlavní překážkou nedostatek sebevědomí.
• Vliv okolí: Snažíme se vyhovět a zapadnout, což nás může odradit od toho, co opravdu chceme.

Co brání rozhodnutí při úzkosti

• Úzkost nám zatemňuje mysl: Ve stavech úzkosti se rojí automatické negativní myšlenky, které jsou v naprosté většině polopravdami nebo nepravdami. V úzkosti snadno podléháme různým myšlenkovým zkreslením, nemůžeme věřit svému úsudku.
• Pro úzkost jsou charakteristické neurčité obavy: V úzkosti dokážeme napsat katastrofický scénář i k návštěvě stánku s točenou zmrzlinou. Ať už půjde o jakékoli rozhodnutí, budeme se bát následků. To si raději nevybereme vůbec.
• Fyzické příznaky úzkosti: Tělesné projevy úzkosti narušují naše soustředění, odvádějí pozornost od životních rozhodnutí, které možná souvisejí s úzkostí.
• Vyhýbáme se rozhodování jako takovému: Nechceme prožívat stres, který by rozhodování mohlo přinést, protože stres nám přináší úzkost.

Co brání rozhodnutí při depresi

• Chybí nám motivace pro rozhodování: Když nemáme motivaci, nemáme proč se o něčem rozhodovat.
• Nemáme dost silnou víru a naději: Proč se rozhodovat, když to stejně na situaci nic nezmění? Všechno je k ničemu, nemá to smysl. Deprese je jako deka utkaná z bezmoci.
• Nízká sebeúcta: Pocit bezcennosti a nedostatečnosti může vést k tomu, že nevěříme ve svou schopnost učinit správné rozhodnutí.
• Kognitivní inhibice: Deprese může snižovat schopnost přemýšlet, koncentrovat se a pamatovat si.
• Sebeobviňování a výčitky: Pro depresi je typický sebedestruktivní postoj. Jsme špatní, všechno je naše vina. Jak se s takovým nesmyslným přesvědčením máme pro něco rozhodnout?

Co brání rozhodnutí při OCD

• Naše myšlenky žijí vlastním životem – jsou nutkavé: Poletují hlavou jako utržené ze řetězu, nedávají  nám šanci setrvávat v tom sladkém zdání, že je máme pod kontrolou. Prostě je nemáme pod kontrolou a jsme si toho vědomi. Možná, že v tom je ten hlavní rozdíl oproti někomu, kdo nemá OCD – v palčivém vědomí nekontroly.
• Nutkavé myšlenky mají velkou sílu: Leckdy jde o kladiva v hlavě, která není snadné utišit. Intenzita myšlenkových úderů přehluší ostatní myšlenky, které mohou být konstruktivnější a více odpovídat realitě.
• Dotěrné myšlenky skáčou jedna přes druhou: Jak se potom máme nějaké chytit?
• Potřeba jistoty: Potřeba absolutní jistoty může být paralyzující, protože v životě bude vždycky víc nejistoty než jistoty, jde o samou podstatu života. Nejsme kameny čekající na další dobu ledovou, než s nimi ledovec pohne.

Proč je důležité se rozhodnout

Když už jsme příliš dlouho zacyklení v rozhodovacím procesu, je zapotřebí nějaké rozhodnutí udělat, než nám tělo obroste mechem a pavučinami. Mohl bych tu vyjmenovat celý houf argumentů, proč je lepší se jakkoli rozhodnout, než udržovat status quo. Ale myslím si, že vy to sami víte nejlépe – víte moc dobře, proč by bylo dobré se rozhodnout. 

Jednu poznámku si neodpustím. Z rozhodnutí pramení akce a z akce přichází změna. Když jsme sevření úzkostí nebo umrtvení depresí, bez nějaké zásadnější změny se z toho jen tak nevyhrabeme. A v naprosté většině případů nepůjde o ryze praktickou změnu, nýbrž o změnu přístupu ke světu, k ostatním lidem, a především o změnu přístupu k sobě.

Hod mincí, který není o náhodě

Někdy stačí vejít do kontaktu s vnitřním přáním. A pro ten účel pro vás mám jeden rozhodovací trik.

1.) Rozmyslíme si, o čem se vlastně rozhodujeme

2.) Nadefinujeme rozhodovací vidličku

• Vymezíme rozhodování jen dvěma možnostmi. 
• Může jít o ty možnosti, které mají větší dopad než ostatní nebo mají časovou prioritu.

3.) Přiřadíme oběma rozhodnutím strany mince

• Rozhodnutí A: Orel
• Rozhodnutí B: Panna.

4.) Nacítíme důsledky každého z obou rozhodnutí

• Co pro mě bude znamenat, když padne orel? A co když padne panna?
• Jaké důsledky bude mít orel a jaké panna?
• Co budu muset dělat v tom či onom případě?

5.) Vyhodíme minci do vzduchu a lapíme ji do dlaně bez odkrytí

• Vyhodíme mince vysoko nad hlavu, jen ať se hezky protočí.
• Chytíme minci do dlaně nebo mezi dlaně a nedíváme se na výsledek.

6.) Uvědomíme si přání, které jsme pocítili při hodu

• Držíme minci v dlani a necháváme ji zakrytou.
• Vzpomeneme se na to, co nám proběhlo myslí, když se mince točila ve vzduchu. Prakticky vždycky se během letu mince objeví intuitivní přání. Může jít jen o letmou sotva znatelnou myšlenku.
• Uvědomíme si, co jsme si přáli. Rozhodnutí A nebo rozhodnutí B? 

7.) Odkryjeme minci a sledujeme, co se v nás děje

• Kdyz mince ukáže svou stranu, uvedomíme si, jestli námi v mžiku projelo zklamání, úleva nebo uspokojení.

Vaše přání ukazuje cestu k rozhodnutí

Pokud k sobě budeme upřímní, pak nám takový hod mincí nadělí cenné želízko v ohni – naše niterné přání. Je jedno, jestli při experimentálním zážitkovém hodu mincí padl orel nebo panna, podstatné je to, co nás napadlo během letu mince a co jsme pocítili při odhalení výsledku. 

Pokud to z nějakého důvodu nejde, pak stojí za to si položit otázku: „Chci se vůbec rozhodnout?“. Nestěžuji si na svou nerozhodnost, protože je to pro mě přijatelnější, než si přiznat, že se nechci pohnout z toho relativně bezpečného hnízdečka, ve kterém jsem si za tu dobu odkládání vyseděl tak příjemně teplý dolík?

Naše reakce na výsledek hodu může odhalit, co vlastně chceme. Je možné, že jde o naše skryté přání? Je možné, že jsme zachytili prchavý pocit, který vyzařuje z našeho jádra? Pokud by tomu tak bylo, může nám to pomoci v rozhodování. Neměli bychom snad dělat to, co opravdu chceme?