Jak funguje psychoterapie?

Úvod

Psychoterapie je osvědčenou cestou k osobnímu růstu a duševnímu zdraví. Mnoho lidí si však není jistých, co od ní očekávat, nebo mají mylné představy o tom, jak vlastně funguje. Pojďme si společně projít, co nám může dlouhodobá psychoterapie přinést a jak nám může pomoci v boji s úzkostmi, depresí, panickými atakami a dalšími psychickými obtížemi.

1. Pochopení sebe sama: Emoce, myšlenky a chování

Zvědomování prožívání

Během psychoterapie objevujeme a prozkoumáváme i ty nejhlubší kouty naší mysli, včetně emocí, které možná zůstávaly dlouho potlačované nebo neuvědomované. Tento proces „zvědomování“ je klíčem k sebepoznání a osobnímu růstu.

V dnešní době se hodně mluví o „emoční inteligenci“, ale často nevíme, jak vlastně se svými emocemi pracovat. Doposud jsme možná neměli příležitost o svých pocitech skutečně mluvit nebo jim plně porozumět. V terapii se učíme své emoce rozpoznávat, pojmenovávat a vyjadřovat.

Přijetí všech emocí

Všechny emoce jsou v pořádku a mají svůj účel – i ty nepříjemné. Místo abychom se snažili negativní emoce potlačit, učíme se je přijmout a pracovat s nimi konstruktivním způsobem. Postupně získáváme dovednost rozlišovat emoce od myšlenek, dojmů, postojů a názorů.

Terapie také pomáhá odlišit emoce od činů – můžeme cítit hněv, aniž bychom jednali agresivně. Tato emoční gramotnost a zdravá regulace emocí má hluboký dopad na naše vztahy, sebepojetí a celkovou životní spokojenost.

Katarze

Někdy je těžké dát průchod silným emocím, zvlášť pokud jsme se naučili je potlačovat. Terapie nabízí bezpečný prostor, kde můžeme nahromaděné pocity vyjádřit – ať už je to smutek, vztek, strach nebo cokoli jiného. Této „očistě“ se říká katarze a může přinést obrovskou úlevu.

Není to ale jen o tom emoci „vypustit“. S pomocí terapeuta se také učíme, jak s těmito pocity pracovat a jak je integrovat do svého života. Postupně tak můžeme najít nové způsoby, jak se s náročnými emocemi vyrovnávat.

Překládání vnitřního dění do slov

Vnitřní svět je jako zamlžené údolí. Víme, že tam někde jsou lesy a řeky, dobří i zlí skřítkové, ale v té mlze je těžké je pořádně rozeznat. Když ale začneme o svých pocitech a myšlenkách mluvit, je to jako bychom nechali vyjít slunce a mlha se začala rozplývat. Najednou vidíme krajinu svého nitra mnohem jasněji.

Když své myšlenky a pocity vyslovíme nahlas, často získáme nový pohled na věc. Je to, jako bychom vystoupili z vlastní hlavy a podívali se na své problémy z nové perspektivy.

Ale nejde jen o „vypovídání se“ – terapeut nám pomáhá zkušenosti zpracovat a integrovat. Společně s ním prozkoumáváme naše myšlenky a pocity do hloubky. Jsme vyzýváni k tomu, abychom se důkladně zamýšleli nad tím, co jsme řekli. Nabízí se nám tak nové úhly pohledu.

Mluvení o tom, co se v nás děje, pomáhá odkrýt nevědomé procesy do vědomé roviny, kde s nimi můžeme lépe pracovat. Dosahujeme díky tomu hlubšího porozumění, postupem času se učíme lépe komunikovat sami se sebou i s ostatními, což se projeví kvalitnějšími vztahy.

Práce s tělem

Naše mysl a tělo jsou propojené víc, než si uvědomujeme. Emoce a myšlenky se odráží v našem tělesném prožívání a naopak. Některé terapeutické přístupy, jako focusing nebo bioenergetika, pracují právě s tímto propojením.

Nasloucháme signálům svého těla, uvědomujeme si tělesné pocity a uvolňujeme nahromaděné napětí. Skrze práci s tělem můžeme dojít k hlubším vhledům a uvolnění i na psychické úrovni. Stáváme se celistvou bytostí.

2. Síla terapeutického vztahu

Korektivní emoční zkušenost

V terapii zažíváme přijetí, pochopení a podporu i ve chvílích, kdy bychom to nečekali. Terapeut nás vyslechne bez odsuzování i ve chvílích, kdy odhalujeme své nejhlubší strachy nebo nejistoty. Zkušenost bezpodmínečného přijetí proměňuje způsob, jakým vnímáme sami sebe i své vztahy s druhými.

Pokud jsme v minulosti zažili odmítnutí nebo nepochopení od lidí, na kterých nám záleželo, máme nyní příležitost uzdravit svá zranění. Odhaduje se, že až 50 % účinku psychoterapie spočívá ve vztahu mezi klientem a terapeutem. Proto je tak důležité najít terapeuta, se kterým si „sedneme“.

Nejde o to, aby byl terapeut náš kamarád, ale abychom se s ním cítili bezpečně, důvěřovali mu a měli pocit, že nás chápe. Vytvoření takového vztahu nějakou dobu trvá, a tak bychom měli dbát na to, abychom terapii neukončili předčasně. Když z terapie neutečeme, může nám důvěrný terapeutický vztah posloužit jako model pro vztahy mimo terapii, pomáhá nám učit se důvěře, otevřenosti a autenticitě.

Analýza přenosu a protipřenosu

V terapii na terapeuta nevědomě přenášíme pocity a vzorce chování z jiných důležitých vztahů v našem životě, většinou z dětství. Tomu se říká přenos. Ale ani terapeut se nevyhne různým pocitům vůči klientovi – mluvíme o protipřenosu.

Analýza přenosu a protipřenosu mnohdy odhalí důležité informace o našich vztahových vzorcích a pomůže nám je změnit k lepšímu. Je to jako bychom dokreslovali mapu své emoční krajiny, aby nám lépe sloužila v síti našich vztahů s ostatními lidmi.

Zrcadlo v terapeutovi

Na rozdíl od většiny lidí v našem životě prošel terapeut speciálním výcvikem, vlastní terapií a sebezkoumáním. Díky tomu nám může poskytovat reflexi, která není tolik zkreslená jeho vlastními předsudky nebo projekcemi.

Když nám terapeut nastavuje takové „zrcadlo“, jeho postřehy a reakce pro nás mohou být velmi cennou zpětnou vazbou. Může nám to pomoci vidět sami sebe a svou životní situaci v novém světle.

Navázání blízkého vztahu s terapeutem

Pro mnoho lidí může být terapeutický vztah první zkušeností s opravdu blízkým, důvěrným a přitom bezpečným poutem. Pokud jsme v minulosti zažili komplikované nebo traumatické vztahy, dostáváme konečně příležitost se přesvědčit o tom, že intimita a důvěra jsou možné.

Nejde přitom o nahrazení ostatních vztahů v našem životě. Díky této zkušenosti můžeme začít budovat zdravější a uspokojivější vztahy i mimo terapii.

Svěření se

Někdy máme pocit, že si o svém trápení nemůžeme s nikým promluvit, protože bychom u druhého nenalezli dostatek pochopení, nebo bychom se dokonce dočkali jen odsouzení. V terapii máme jistotu, že nás terapeut vyslechne s respektem a bez posuzování.

Terapeut je vázán mlčenlivostí, naše tajemství jsou u něj v bezpečí. Můžeme se mu svěřit i s věcmi, které jsme dosud nikomu neřekli. Takové svěření se přináší obrovskou úlevu. Najednou nejsme na všechno sami.

3. Změna myšlenkových vzorců a chování

Přerámování myšlenek

Naše myšlenky a přesvědčení mají obrovský vliv na to, jak se cítíme a jak jednáme. Některé z nich však mohou být zkreslené, přehnané nebo přímo iracionální – a často si to ani neuvědomujeme.

V terapii se učíme tyto automatické myšlenky zachytit, prozkoumat a případně i zpochybnit. S pomocí kognitivně-behaviorálních technik se snažíme „přerámovat“ své myšlení tak, aby bylo flexibilnější, realističtější a užitečnější. Postupně tak můžeme změnit svůj vnitřní dialog a reakce na různé spouštěče.

Expoziční terapie

Expoziční terapie je mimořádně účinný přístup pro lidi trpící různými úzkostnými poruchami, jako jsou fobie, panická porucha, OCD nebo PTSD. Základní princip je jednoduchý, i když jeho provedení vyžaduje hodně odvahy: postupně se záměrně vystavujeme situacím nebo podnětům, které v nás vyvolávají strach nebo úzkost.

Opakovaným vystavováním (expozicí) se postupně učíme, že naše obavy se často nezakládají na pravdě, že se neděje nic katastrofického a náš strach začne slábnout. Terapeut nám pomáhá cestu skrz strach naplánovat a je nám podporou při překonávání zátěžových situací.

Nácvik nových dovedností

Psychoterapie není jen o povídání si. Pod vedením terapeuta si osvojujeme nové dovednosti, které nám pomohou lépe zvládat každodenní výzvy. Můžeme trénovat asertivitu, komunikační dovednosti, relaxační techniky nebo strategie zvládání stresu. S těmito novými nástroji můžeme pak lépe pracovat na svém duševním zdraví a spokojenosti.

4. Hlubší porozumění vlastnímu příběhu

Zkoumání životního příběhu

Každý z nás má svůj životní příběh. Ale ne vždy si uvědomujeme, jak tento příběh vyprávíme sami sobě a jak nás ovlivňuje. V terapii máme prostor svůj životní příběh prozkoumat a objevit nové souvislosti a významy.

Někdy může být užitečné svůj příběh přerámovat nebo převyprávět novým, konstruktivnějším způsobem. Minulost nezměníme ani neodčiníme, ale můžeme změnit svůj vztah k ní a otevřít nové dveře do budoucnosti.

Vynoření nevědomého obsahu

Naše nevědomí je jako hluboký oceán plný tajemství. Většinu času se kolébáme na jeho hladině, ale pod ní se toho skrývá mnohem víc. Když v terapii volně hovoříme o čemkoli, co nás zrovna napadne, mohou se objevit průzory do míst, která nám zůstávala skrytá.

Při volném asociování říkáme vše, co nám přijde na mysl, bez cenzury a bez snahy dávat vyprávění nějaký řád. Často se při tom vynoří překvapivé souvislosti a uvědomění. Je to jako bychom lovili perly z hlubin svého nevědomí – některé z nich se mohou stát opravdovými poklady pro naše sebepoznání a růst.

Komplexnost lidské psychiky

Naše problémy a chování jsou výsledkem mnoha vzájemně propojených faktorů. Psychoanalytici tomu říkají „nadměrná určenost“ (overdetermination). Znamená to, že za naším chováním není jen jedna příčina, ale složitá síť vlivů zahrnující biologické faktory, genetiku, naše dětství, vztahy, společenské podmínky, kulturní hodnoty a mnoho dalšího.

Proto jednoduché rady typu „prostě se vzchop“ obvykle nefungují. I drobná citlivá změna jednoho prvku našeho duševního světa může ovlivnit celý „ekosystém“, často nepředvídatelným způsobem.

Terapie nám umožňuje porozumět spletitým vlivům, které formují naše prožívání. Nejde o nalezení „viníka“, nýbrž o pochopení toho, jak se různé aspekty našeho života spolupodílejí na vytváření našich problémů.

5. Osobní růst a transformace

Podpora autonomie a odpovědnosti

Terapie nás nevede k závislosti na terapeutovi, právě naopak. Dobrý terapeut nás bude podporovat v tom, abychom převzali odpovědnost za svůj život a své volby. Bude nás povzbuzovat, abychom naslouchali svému vnitřnímu hlasu a jednali v souladu se svými hodnotami a potřebami.

Není cílem stát se „vzornými klienty“, chceme rozkvést v autentičtější a autonomnější osobnost. Terapie nám může pomoci najít odvahu činit vlastní rozhodnutí a nést za ně odpovědnost.

Získávání „realistické moci“

Cílem terapie není udělat z nás superhrdinu, ale pomoci nám získat realistickou kontrolu nad svým životem. Učíme se rozpoznávat, co můžeme změnit a co nikoli, a také jak efektivně pracovat s tím, co máme ve svých rukou. Musíme přijmout vlastní omezení, ale také objevit skryté zdroje naší síly.

„Realistická moc“ znamená, že se cítíme kompetentní řešit životní výzvy, ale zároveň uznáváme, že nikdy nemůžeme mít všechno pod kontrolou. Hledáme rovnováhu mezi přijetím a změnou, měníme nefunkční vzorce myšlení a chování, kterými si bráníme v seberealizaci. Zároveň se učíme přijímat aspekty života, které změnit nemůžeme, což paradoxně často vede k většímu pocitu svobody a kontroly.

Hluboké změny v intimitě a vztazích

Terapie může vést k hlubokým změnám v prožívání intimity a vztahů. Můžeme zjistit, že jsme schopni propojit emoční blízkost s druhými lidmi novými způsoby. V bezpečném terapeutickém prostředí zkoumáme naše přesvědčení o intimitě, často formovaná našimi ranými zkušenostmi a kulturními vlivy.

Učíme se vyjadřovat své potřeby a přání, překonávat stud a úzkost spojenou s intimitou. Nejde jen o romantické vztahy – jde o celkovou schopnost být druhým lidem nablízku ve své zranitelnosti a autentičnosti. Tyto změny se často projevují i v přátelských a rodinných vztazích, vedou k hlubším spojením a lepšímu porozumění s druhými.

6. Proces terapie: Co očekávat

Pravidelné zabývání se problémy

Když se pravidelně věnujeme svým problémům a svému prožívání, „něco se začne dít“. Je to jako bychom svým vnitřním světem procházeli s baterkou a osvětlovali zákoutí, do kterých jsme dosud nenahlédli.

Pravidelná terapeutická sezení nás nutí se tímto „terénem“ probírat soustavně, což může vést k rychlejším uvědoměním a změnám, než kdybychom se tím zabývali jen občas, když nás něco trápí. Bez kontinuity a pravidelnosti není možné dosáhnout plného terapeutického účinku, proto se obvykle doporučuje docházet na terapii alespoň jednou týdně.

Konkrétní rady terapeuta

Terapie je hlavně o našem vlastním zkoumání a objevování, ale někdy nám terapeut může nabídnout přímou radu nebo doporučení. Hodně záleží na zaměření terapeuta, zastánci různých psychoterapeutických směrů se v názoru na poskytování rad a doporučení během terapie liší.

Ale pokud se potýkáme s nějakým konkrétním problémem nebo symptomem, může nám terapeut nabídnout techniky nebo strategie, jak se sebou pracovat.

Víra v terapeutický proces

Psychoterapie vyžaduje určitou míru víry – nikoli slepé víry, ale ochoty důvěřovat procesu i ve chvílích, kdy se zdá, že se nic neděje. Terapeuti tuto víru mají, protože zažili sílu terapie na vlastní kůži. Pro nás může být těžké si takovou víru udržet, zejména když změny přicházejí pomalu.

Ale právě vytrvalost a důvěra v proces jsou často klíčem k hlubokým a trvalým změnám. Terapie není lineární proces – můžeme zažívat období rychlého pokroku střídající se s obdobími stagnace nebo dokonce zdánlivého zhoršení. Tak to v terapii chodí, jde o normální součást procesu. A často právě v těch obtížných obdobích dochází k důležitým vnitřním posunům.

Víra v terapeutický proces také znamená důvěřovat své vlastní schopnosti růst a měnit se. Terapie nám poskytuje podporu, ale skutečnou práci odvádíme my sami.

Závěr

Dlouhodobá psychoterapie je komplexní proces, který může přinést hluboké a trvalé změny v našem životě. Od lepšího porozumění svým emocím a myšlenkám, přes změnu nefunkčních vzorců chování, až po hlubší porozumění vlastnímu životnímu příběhu a osobní transformaci – to vše jsou potenciální přínosy pravidelného docházení na terapii.

Terapie není rychlým řešením, vyžaduje čas, trpělivost a odhodlání. Ale pokud jsme ochotni do tohoto procesu investovat svou energii a svůj čas, můžeme získat nástroje a vhledy, které nám pomohou nejen překonat současné obtíže, ale také lépe zvládat budoucí výzvy.

Každý terapeutický proces je jedinečný, stejně jako jsme jedineční my sami. To, co funguje pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého. Proto je důležité najít terapeuta a terapeutický přístup, který nám vyhovuje. Psychoterapie může být transformační cestou k plnějšímu a autentičtějšímu životu.