Hle! Můj oblíbený den!

Kdy jste naposledy četli Medvídka Pú? Je to už hodně dávno? Někdy stojí za to se k dětským příběhům vrátit:

„Jaký je dnes den?“ zeptal se medvídek Pú. 

„Dnes? Dnes je dnes,“ odpovědělo prasátko. 

„Můj oblíbený den,“ řekl Pú.

Medvídek Pú žil svůj život tady a teď. Následující verše ze starověké Indie si nejspíš načítat nemusel:

„Hleď si tohoto dne,

neboť tento den je život,

život všeho života.

V jeho nedlouhém dění

je všechna skutečnost a pravdivost bytí,

radostná láska růstu,

záře skutků,

vznešenost síly.

Vždyť včerejšek není než sen,

a zítřek? Pouhá vidina.

Avšak dnešek, opravdově prožívaný,

činí z každého včerejšku šťastný sen

a ze zítřka vizi plnou naděje.

Proto cti tento den.“

Nejjednodušeji to vyjádřil římský básník Horatius svým „Carpe diem.“, „Užívej dne.“ Kolikrát jste se pozastavili nad významem téhle větičky? Vzpomenout si na ni můžete pokaždé, když někoho pozdravíte. Vždyť jde o krásný pozdrav: „Dobrý den.“ Přejeme druhému dobrý den. Přejeme mu dobrý život. 

Co kdyby byl dnešek tím jediným dnem? Vaším posledním dnem?

Co byste mohli udělat pro to, aby to byl váš oblíbený den? Váš oblíbený život?

Nejde jen o řečnickou otázku. Nežádá se od vás nic jiného, než si každý den ráno vzpomenout a zamyslet se: Čím si mohu dnešní den zpříjemnit? A nezáleží vůbec na tom, jestli půjde o další nabitý pracovní den, jestli na vás čekají samé povinnosti nebo budete řešit nějakou nepříjemnost. V každém jednom dni je prostor pro něco příjemného. Může jít o drobnosti, které potrvají jen pár minut. „Večer se zachumlám do chlupaté deky, dám si dobrý čaj, a každý doušek vychutnám.“ Když takové okamžiky naplno prožijete a uvědomíte si v nich svou existenci, pak se světlo a teplo z takového prožití rozlije do celého dne jako zlatavý med.

A i kdybyste si své hezké chvilky nenaplánovali, můžete přinejmenším naladit svůj postoj k dnešnímu dni. Poradili byste někomu, aby si každý den hned po probuzení řekl „Hrůza. Je tu další špatný den!“? Neporadili. Je vám nad slunce jasné, že taková věta vrhne do života stín. Tak proč nedát šanci pravému opaku? Není pochyb o tom, že se budete cítit lépe, když ráno vstanete z postele, protáhnete se, a přes veškeré starosti nahlas řeknete: 

„Hle! Můj oblíbený den!“

Občas hraju hru, při které si tu větičku opakuji mnohokrát za den a obzvlášť si dávám záležet, když se mi připlete nějaký klacek pod nohy. Klekne mi počítač v tu nejnevhodnější chvíli, okamžitě vypálím „Hle! Můj oblíbený den!“. Co myslíte, že to se mnou udělá? Rozesměju se a jedu dál.