Budete se divit, jak „přínosné“ může být negativní myšlení

Naše psychické potíže, symptomy nebo negativní myšlenkové vzorce nevznikají náhodně či bezdůvodně. Ačkoli se může na první pohled zdát, že narušují naše normální fungování a je nutné se jich nekompromisně zbavit, často plní konkrétní účel nebo mají nějaký skrytý přínos. Například úzkost může být obranným mechanismem proti potenciálně nebezpečným situacím, zatímco depresivní symptomy mohou být reakcí na předchozí trauma, jež nás varuje před možnými budoucími zraněními.

Tento konstruktivistický přístup v psychoterapii klade důraz na pochopení významu a funkce jednotlivých symptomů v kontextu našeho života. Místo toho, abychom obtěžující tělesné či psychické příznaky brali výhradně jako problémy k odstranění, můžeme s nimi zacházet jako s klíčovými signály našeho vnitřního světa. 

Také negativní myšlení může mít svůj hlubší smysl a účel. Ačkoli je snadné odsoudit takové myšlenky jako destruktivní nebo neproduktivní, mohou plnit některé potřeby, které si vůbec neuvědomujeme. Následující seznam určitě není kompletní, ale je dostačující k tomu, aby vás nechal nahlédnout do zákoutí skrytých záměrů, kterých se pavučiny negativních myšlenek zuby nehty drží. 

Negativní předpojatost k aktuálnímu dění

• Mechanismus: Pro naše evolučně vzdálené předky, vydané na pospas nevypočitatelným živlům přírody, bylo velmi důležité rychle rozpoznat hrozby a nebezpečí. Tento „negativní bias“ v nás zůstal hluboce zakořeněný až dodnes. I proto máme obecně tendenci špatné zprávy upřednostňovat a vnímat je zostřeně.
• Příklad: Když jdu lesem a slyším šustění v křoví, můj mozek automaticky předpokládá život ohrožující nebezpečí (šavlozubý tygr!), spíše než by očekával neškodný jev (vítr). Raději se spletu v prvním případě než v druhém.
• Přínos: Připravenost čelit bezprostřednímu ohrožení.

Příprava na potenciální nebezpečí

• Mechanismus: Negativní myšlenky nás nutí promýšlet různé alternativy budoucnosti. Pesimisté často důkladněji rozpoznávají rizika, což může vést k bezpečnějším rozhodnutím. Když se domníváme, že víme, co nás čeká (ať už dobré nebo špatné), můžeme mít pocit, že máme věci pod kontrolou a tím snižujeme úzkost.
• Příklad: Pokud se doslechnu o vloupání v sousedství, raději příště zkontroluji, jestli jsou dveře zamčené. Obavy z jízdy na kluzké silnici povedou k pomalejší a opatrnější jízdě.
• Přínos: Připravenost čelit budoucímu ohrožení. Snížení úzkosti.

Vyhýbání se stínu minulosti

• Mechanismus: Pokud jsme v dětství nebo dospívání často prožívali pocit nejistoty a ohrožení, mohlo dojít ke generalizaci a ukotvení pevného přesvědčení, že svět je nebezpečným místem. Naše zraněná „část“ zapouzdřená v minulosti pak mimovolně hledá důkazy potvrzující takové přesvědčení. Osvojujeme si strategii přežívání, díky které se podobnému emočnímu zranění vyhýbáme. 
• Příklad: Kdo zažil zneužívání v dětství, může vnímat všechny blízké vztahy jako potenciálně nebezpečné.
• Přínos: Ochrana před emoční bolestí.

Udržování silného sebevědomí

• Mechanismus: Když se bojíme, že neuspějeme při nějakém úkolu, může pro nás být jednodušší tento úkol zavrhnout nebo se jím nezabývat, než riskovat pocit selhání a zklamání. Pokud předpokládáme, že úspěch není dosažitelný, vzdáme veškeré snažení a vyhneme se kritice od ostatních lidí. Stejným způsobem také minimalizujeme naši vlastní sebekritičnost a udržujeme si sebevědomí. 
• Příklad: Student, který si není jistý svými schopnostmi, může tvrdit, že zkouška je příliš těžká a neopodstatněná, a tím pádem se jí nemusí dostatečně věnovat. Pokud pak neuspěje, připíše své selhání nespravedlnosti zkoušky, nikoli své vlastní neschopnosti. Podobně funguje, když si v duchu řekneme: „Stejně to nezvládnu.“ – pořád je to lepší, než se setkat s reálnou prohrou.
• Přínos: Ochrana před pocitem neschopnosti a méněcennosti. 

Obranný mechanismus proti bolesti

• Mechanismus: Očekáváním nejhoršího si vytváříme ochranný štít proti nepříjemným překvapením nebo emoční bolesti. Když zklamání očekáváme, méně nás zasáhne, když k němu skutečně dojde. Někteří z nás mohou bát pozitivních emocí nebo je vnímat jako nebezpečné, protože je spojují s následným zklamáním. Negativní myšlení tak může sloužit jako způsob, jak tyto pocity potlačit.
• Příklad: Když se obávám, že budu na rande odmítnutý, nezraní mě tolik, když se tak skutečně stane. Kdo zažil náhlou ztrátu blízkého poté, co prožíval šťastné období, může pociťovat štěstí jako varování, že se přihodí něco špatného.
• Přínos: Oslabení vnímání bolesti či zklamání.

Hledání podpory

• Mechanismus: Sdílením svých obav a strachů můžeme vyhledávat podporu a sounáležitost s ostatními. Negativním postojem vábíme ostatní, aby nám poskytli útěchu, pozornost a podporu, což může být zdrojem sebeúcty a pocitu sounáležitosti. Věční pesimisté a stěžovatelé si svým plísněním často vymíní zájem a politování. 
• Příklad: Svěřím se příteli, že jsem napjatý před prezentací, a tím získám povzbuzení a ubezpečení, že vše bude v pořádku. Když se budu neustále strachovat o své zdraví, mí blízcí mohou reagovat větší pozorností a péčí.
• Přínos: Získání podpory, pomoci, péče, soucitu, něhy, lásky.

Opětovné prožívání známého scénáře

• Mechanismus: Negativní myšlení může být pokusem opětovně prožívat nepříjemné scénáře z minulosti, protože nám přinášejí pocit známosti a předvídatelnosti.
• Příklad: Pokud byl někdo v dětství často odmítán, může v dospělosti neustále hledat situace, ve kterých bude odmítnut, protože mu to připadá známé.
• Přínos: Ukotvení v jistotě známého. Vyhýbání se neznámu.

Vyvarování se dalším chybám

• Mechanismus: Negativní události obvykle vyvolávají silnější emocionální reakci než ty pozitivní. Intenzivní emoce zvyšují pravděpodobnost, že si danou informaci zapamatujeme.
• Příklad: Po několika přednáškách si nejlépe pamatuji tu jednu, při které jsem zapomněl slova nebo se mi roztřásl hlas.
• Přínos: Neopakovat znovu stejné chyby.

Potřeba prozkoumat a vyřešit problémy

• Mechanismus: Stálé přemýšlení o negativních scénářích může být podnětem k hledání řešení a ke změně. Některé studie naznačují, že tolik zatracované přežvykování myšlenek (ruminace) může mít i pozitivní efekt a pomoci k úlevě od deprese.
• Příklad: Když mě trápí nespavost, může mi pomoci zkoumat různé metody relaxace, abych našel tu nejúčinnější.
• Přínos: Nalezení řešení problému nebo životní situace.

Zachování status quo

• Mechanismus: Když vnímáme vše negativně a očekáváme vždy to nejhorší, zůstaneme připíchnutí na místě, nikam se neposuneme, nedojde ke změně. Vzhledem k tomu, že jakákoli změna je vždy do určité míry zdrojem stresu a vystavuje nás neznámu, je negativní myšlení dobrým nástrojem, jak bez větších výčitek udržovat bezpečné status quo, aniž bychom vystrčili růžky z komfortní zóny.
• Příklad: Pokud si myslím, že nová práce bude příliš náročná nebo stresující, mohu se rozhodnout zůstat ve svém současném zaměstnání, ačkoli jsem s ním nespokojen, protože se cítím bezpečněji.
• Přínos: Pohodlí, klid, pocit bezpečí.

Uspokojování potřeb vnitřního kritika

• Mechanismus: Kritizováním světa a ostatních lidí přikrmujeme pocit vlastní výjimečnosti a vyhýbáme se tak pocitu méněcennosti. Pokud jste věčně nespokojení a v duchu nebo nahlas říkáte „Všechno stojí za prd.“, je v tom i kus povýšenosti. Vnitřní kritik uplatňuje své nároky, přisuzuje si právo soudit, často i opovrhovat. A povýšení nebývá ničím jiným než obranou před vlastním pocitem méněcennosti.
• Příklad: Když někomu řeknu, že mu těch 15 kg nadváhy nesluší, budu se cítít lépe ve vlastní kůži, přestože můj BMI index bliká červeně.
• Přínos: Pocit síly, výjimečnosti a nadřazenosti.

Zajištění vlastní důležitosti

• Mechanismus: Přehnaně negativní vnímání může být způsob, jak upoutat pozornost a vzbudit pocit vlastní významnosti.
• Příklad: Pokud jsem byl v dětství přehlížený, s oblibou budu jako dospělý zpochybňovat a kritizovat, abych v ostatních vyvolal snahu mi odporovat nebo vyvracet mé názory – za tu pozornost mi to stojí.
• Přínos: Povyšení a nadřazenost, oslabení pocitu méněcennosti.

Sociální srovnávání

• Mechanismus: Když vnímáme život nebo konání ostatních lidí negativně, navozujeme tím konejšivý pocit , že nejsme v podobné situaci.
• Příklad: Když slyším o problémech někoho jiného, oddechnu si „Alespoň že já nemusím takové potíže řešit“.
• Přínos: Ubezpečení se, úleva. Někdy můžeme sytit pocit povýšenosti.

Zvyk a rutina

• Mechanismus: Negativní události jsou mocným magnetem a média by bez nich nepřežily. Každý, kdo se pokusí vydávat pozitivní zprávy, pohoří. Konzumace negativních informací se dnes pro nás všechny stává rutinou. 
• Příklad: Když si budu každý den kupovat bulvární tisk a číst samou špínu, neubráním se pocitu, že všechno je špatně. 
• Přínos: Vzrušení, zadostiučinění, pocit výhry. Udržování zvyku.

Osobní identita a hodnoty

• Mechanismus: Když negativní události narušují naše hodnoty nebo sebevědomí, jsme vůči nim citlivější.
• Příklad: Jakmile vášnivý ochránce zvířat zaslechne zprávy o týrání zvířat, zareaguje silnějšími emocemi než člověk, který ke zvířatům nemá hlubší vztah.
• Přínos: Potvrzení své identity a hodnot.

Komplexnost a hloubka

• Mechanismus: Negativní zážitky mohou být vnímány jako složitější nebo hlubší než pozitivní, proto jim můžeme věnovat více pozornosti.
• Příklad: Ztráta blízkého vás může vést k hlubokým otázkám o smyslu života, zatímco pozitivní zážitek, jako je skvělá dovolená, vyvolá povrchnější reakce a vzpomínky.
• Přínos: Pocit hlubšího pochopení souvislostí.

Oceňování dobrých momentů

• Mechanismus: Po setkání s nástrahami a potížemi v představách můžeme více oceňovat klidné a šťastné okamžiky.
• Příklad: Živě si představuji, že nestihnu letadlo, o to jsem šťastnější, když ho stihnu.
• Přínos: Úleva, satisfakce, potěšení, příjemné překvapení.

Posílení soucitu

• Mechanismus: Osobní zkušenost s bolestí a strachem nás může motivovat k většímu pochopení a soucitu vůči ostatním v podobné situaci.
• Příklad: Zažil jsem úzkosti i panické ataky, mohu proto nabídnout podporu a porozumění tomu, kdo s podobnými potížemi právě bojuje.
• Přínos: Lepší porozumění a pochopení, větší blízkost ve vztahu.

Identifikace s agresorem

• Mechanismus: Negativní myšlení může být způsob, jak se identifikovat s někým, kdo nás v minulosti zranil. Pokud přijmeme názory a postoje agresora, upevníme pocit kontroly nad situací.
• Příklad: Dítě, které bylo často kritizováno rodičem, může v dospělosti zaujmout kritický postoj vůči sobě i druhým.
• Přínos: Ochrana před úzkostí a pocitem vlastní zranitelnosti.

Tak, a co teď s tím?

Porozumění „přínosům“ negativního myšlení nám může pomoci lépe chápat, proč se k němu vůbec uchylujeme. Otevřeme si tím cestu k novému způsobu myšlení a reagování na vnější svět.

Vyzkoušet můžete následující postup:

1.) Zavzpomínejte, jakými negativními myšlenkami či představami jste se poslední dobou zabývali. 

2.) Stručně si je vypište.

3.) Uvědomte si, v jakých situacích se negativní myšlenky objevují, jakou mají souvislost s vaším aktuálním životem nebo plány do budoucna.

4.) Položte si otázky: 

• „Jak by to vypadalo, kdybych takové myšlenky neměl?“
• „Jak bych se choval, kdybych myslel pozitivně? K jakým rozhodnutím by mě to vedlo?“
• „Jaké důsledky by to mohlo mít? Jak by to ovlivnilo můj život, mé pohodlí, mé bezpečí, mé vztahy, mé sebevědomí?“
• „O co bych přišel? Co by mi chybělo?“
• „Před čím mě negativní myšlenky chrání?“

5.) Projděte si seznam a zamyslete se, které z „přínosů“ se vás dost možná týkají.

6.) A položte si otázky:

• „Stojí mi to z dlouhodobého hlediska za to?“
• „Když budu nadále upřednostňovat potřeby, ke kterým mě negativní postoje a myšlenky potajmu navádějí, jak to ovlivní mou kvalitu života?“
• „Je to v souladu s vědomou představou o životě, který chci žít?“

Zapište si, na co jste přišli a pár týdnů se svým objevem buďte každý den v kontaktu. Stačí si své poznámky jednou nebo dvakrát denně pozorně přečíst a vždy si znovu uvědomit, k čemu ve skutečnosti vaše negativní smýšlení slouží. Když skryté záměry svého pesimismu opakovaně vystavíte světlu svého vědomí, negativní myšlenky mohou časem ztratit na síle.