Je vybíjení vzteku mýtus?

Módní pokojíčky vzteku 

Není tomu tak dávno, co se s „anger roomy“ nebo-li „místnostmi hněvu“ roztrhl pytel nejen ve světě, ale i u nás. Specializované firmy nás lákají k vybití nahromaděného hněvu tím nejpřímočařejším způsobem. Jednoduše si zarezervujete místnost, vyfasujete bejzbolku nebo pořádné kladivo, a pak se „vesele“ pustíte do ničení všeho, co máte v dosahu. Rozmlátíte starou televizi, počítač, talíře po babičce, anebo se můžete vyvztekat na odstavené škodovce.

Provozovatelé anger roomů obvykle tvrdí, že fyzická destrukce může lidem pomoci ventilovat stres nebo odstranit emoční bloky, jednoduše tím, že bez okolků fyzicky vyjádří své emoce. Mohou se také ohánět pojmy abreakce a katarze, se kterými se pracuje v psychoterapii. 

Mezi odborníky ale zdaleka nepanuje shoda v tom, jestli jsou anger roomy opravdu prospěšné pro duševní zdraví. Pojďme se tomu tedy podívat na zoubek. 

Abreakce a katarze. Co prosím?

Abreakce a katarze jsou důležité koncepty v hloubkové psychoterapii, především v psychoanalýze. Oba pojmy se týkají očištění od negativních emocí, ale v některých klíčových aspektech se liší.

Abreakce je spontánní a intenzivní emocionální reakce, která zahrnuje verbální i neverbální projevy. Často se jedná o vybití potlačené bolesti, hněvu, strachu nebo smutku. Abreakcí můžeme projít v psychoterapii, ale i v běžném životě, například při konfliktu nebo v reakci na traumatickou událost.

Nejčastěji mluvíme o abreakci ve spojitosti s vyjádřením potlačovaného vzteku. Místo toho, abychom vztek chronicky potlačovali, vyzývá nás abreakce k tomu, abychom jej v bezpečném prostředí naplno prožili a vyjádřili. Abreaktivní proces tak umožňuje uvolnění nahromaděného emočního napětí.

Oproti tomu katarze je stavem vnitřního očištění, který nastává po abreaktivním vybití. Jde o pocit hlubokého uvolnění, klidu a míru, kdy prožíváme osvobození od tíživých emocí. Katarze může být doprovázena pocity štěstí, radosti a vděčnosti. Otevírá se nám nezastřený náhled do našeho vnitřního světa. 

Oba koncepty mají kořeny v antické řecké filosofii a medicíně, ale k jejich zásadnímu rozvinutí došlo zejména v psychoanalytické tradici Sigmunda Freuda a jeho následovníků. Freud zdůrazňoval význam abreakce pro odhalení potlačených nevědomých obsahů. V dnešní době nacházejí abreakce a katarze své uplatnění hlavně v dynamicky orientovaných psychoterapiích, kde se pracuje s prožíváním klienta a jeho vnitřními konflikty. Terapeut vytváří bezpečný prostor, v němž může klient dlouho potlačované emoce prožít, zpracovat a integrovat. 

Stručně řečeno, abreakce umožňuje vyjádření potlačovaných emocí, zatímco katarze přináší hluboké emocionální uvolnění a náhled. 

Skutečně se zbavíme vzteku jeho vybíjením?

Ventilovat naše pocity, když nás něco rozčílí, může na první pohled vypadat jako rozumný trik. Nejen historická psychoanalýza, ale i lidová moudrost nás učí, že dát  hněvu volný průchod nám může pomoci se ho zbavit, podobně jako když vypustíme páru z papiňáku.

Nedávno provedená metaanalýza ale naznačuje, že tato zažitá představa je zavádějící. Vědci z Ohio State University analyzovali 154 studií týkajících se hněvu a přišli na to, že důkazů pro užitečnost vybíjení hněvu je jen poskrovnu. Ve skutečnosti může hněv v návaznosti na jeho ventilování dokonce narůstat.

„Myslím, že je opravdu důležité vyvrátit mýtus, že byste měli vypustit páru, když jste naštvaní“ vysvětluje Brad Bushman, specialista na komunikaci a hlavní autor studie. „Může se zdát, že vyjádření hněvu je dobrý nápad, ale neexistuje jediný vědecký důkaz, který by teorii katarze potvrzoval.“

To neznamená, že bychom měli hněv úplně ignorovat. Zamyslet se nad tím, proč nás něco rozzlobilo, a snažit se nahlédnout ke kořenům problému, může být velmi užitečné. Sebereflexe nám také může pomoci ve fázi, kdy potřebujeme své emoce především uznat a přijmout, což je první krok k jejich zdravému zpracování. Když se ale snažíme hněv ventilovat, můžeme mimoděk snadno sklouznout do nekonečného rozebírání a přemítání. Ventilováním hněvu zůstáváme s hněvem, prodlužujeme kontakt se zlobou v nás.

Uvolnění místo vybíjení

Autoři zmíněné studie, která zahrnovala celkem 10 189 lidí různého věku, pohlaví, kultur a etnického původu, dospěli k závěru, že klíčem k omezení hněvu není jeho vybíjení, nýbrž snížení fyziologického vzrušení.

Mnoho lidí se pokouší vymítit hněv fyzickou námahou, která sice může být zdraví prospěšná, ale nemusí v danou chvíli zlepšit náladu. Bushman tvrdí, že když se snažíme hněv zmírnit, měli bychom se zaměřit na aktivity, které nás uklidňují, místo aby nás ještě víc rozrušovaly. „Ačkoliv se to může zdát jako dobrá myšlenka, běhání a podobné aktivity ve skutečnosti situaci mohou ještě zhoršit, protože zvyšují naše vzrušení.“

Dřívější studie se zaměřovaly hlavně na kognitivní aspekty práce s emocemi a náladou. Například kognitivně-behaviorální terapie pomáhá lidem upravovat mentální pochody, které stojí za jejich hněvem. Takové kognitivní přerámování sice může fungovat, ale často se opomíjí další efektivní způsoby, jak hněv zmírnit. Navíc standardní kognitivně-behaviorální terapie není vhodná pro všechny, každý mozek reaguje po svém.

Jak tedy nejlépe zacházet se svým hněvem?

Výzkumný tým Brada Bushmana opírá svou práci  o Schachterovu-Singerovu dvoufaktorovou teorii emocí, podle které se hněv (a všechny ostatní emoce) skládá ze dvou součástí: fyziologické a kognitivní. V rámci studie byly zkoumány jak aktivity, které vzrušení zvyšují, tak ty, které ho snižují – od boxu, cyklistiky a běhu až po hluboké dýchání, meditaci a jógu.

Provedená analýza naznačuje, že většina aktivit, které zvyšují hladinu vzrušení, působí na hněv spíše negativně, a někdy ho dokonce mohou zesílit. „Některé fyzické aktivity mohou sice prospívat vašemu srdci, ale pokud jde o snižování hněvu, nejsou tou nejlepší volbou,“ zdůrazňuje Bushman. 

Místo toho, abychom se snažili hněv vybít oním tolik doporučovaným bušením do polštáře, běháním nebo jinou fyzickou aktivitou, může být učinnější prostě „odsát“ hněvu palivo, které ho živí – snížit hladinu našeho vzrušení. 

Takže, až ve vás příště vzkypí vztek, uvědomte si ho, přijměte ho, a využijte některou z relaxačních technik. Jacobsonova progresivní svalová relaxace, autogenní trénink, řízené dýchání, body-scan nebo jóga nejspíš utiší váš hněv lépe než box nebo srdceryvný křik.