Jak může hraní Tetrisu pomoci s úzkostí a traumatem

Většina lidí – zhruba 70 % – má za sebou nějaký traumatický zážitek a přibližně u 4 % z nich se vyvine posttraumatická stresová porucha (PTSD) s různorodými příznaky, od poruch spánku až po sebedestruktivní chování. 

Bolestivé vzpomínky se mohou vynořit bez varování u kohokoli z nás a obvykle se objevují v podobě obrazu nebo krátkého filmu v naší mysli – tzv. flashbacku (záblesk mysli). Takové nedobrovolné připomínky těžkých událostí vyvolávají emoční stres a úzkost, narušují soustředění v práci i ve škole, a mohou komplikovat život i mnoha jinými způsoby. 

Co s tím má společného Tetris?

Tetris je jednou z nejprodávanějších videoher na světě, dokonce se o něm nedávno natočil film, ale v posledních letech se o Tetris čím dál víc zajímají i psychologové a psychiatři. S podivem se ukazuje, že hraní Tetrisu může mít za určitých podmínek pozitivní vliv na naše duševní zdraví.

Nedávná studie publikovaná v časopise Translational Psychiatry (2023) potvrdila zajímavou skutečnost, že hraní videohry Tetris může být účinnou prevencí proti vtíravým bolestným vzpomínkám. Podstatné je, že nejde jen o krátkodobé rozptýlení negativních myšlenek a představ, nýbrž o dlouhodobější efekt, který přetrvává, i když člověk zrovna nehraje. 

Když zdravotní sestry hrají Tetris

Psychologové a další odborníci na krizovou intervenci z institucí ve Velké Británii a Švédsku ve své studii pracovali se skupinou zdravotních sester, které v průběhu pandemie pečovaly o pacienty s těžkými příznaky COVID-19. Péče o takové pacienty byla psychicky velmi náročná a ještě dlouho po ukončení péče sestry pronásledovaly vtíravé představy traumatických událostí, ať už se jednalo o vzpomínky na umírající pacienty lapající po dechu nebo vzpomínky na pohled do tváře dítěte, které se dozvídá o smrti rodiče. Mnohé sestry znovu a znovu prožívaly prožité trauma v podobě neodbytných myšlenek nebo flashbacků.

V rámci výzkumu byly zdravotní sestry požádány, aby si nejprve vybavily emočně nejintenzivnější část těžké vzpomínky, tzv. hotspot, a hned potom hrály hru Tetris aspoň 10 až 20 minut v kuse. Všechny zdravotní sestry prováděly toto cvičení pravidelně po dobu čtyř týdnů, každý jeden den. 

Po měsíci, když všechny dobrovolnice ukončily své behaviorální experimenty, výzkumný tým zjistil, že sestry zažívaly v průměru jen desetinu vtíravých příhod oproti původnímu stavu. Kromě toho došlo i ke zmírnění deprese, úzkosti a nespavosti. Celkově se u sester, které hrály Tetris, snížil výskyt flashbacků téměř o 80% procent.

Jak může něčeho takového dosáhnout hraní Tetrisu?

Zbavit se vtíravých vzpomínek na trauma bývá velmi obtížné. Když hrajeme nějakou hru nebo se soustředěně něčemu věnujeme, můžeme snížit pociťovanou úzkost a odvést pozornost od nepříjemných myšlenek nebo bolestných vzpomínek, ale zpravidla nezabráníme tomu, aby nás v budoucnu znovu nepřekvapily.

Již dříve provedené výzkumy naznačily, že jedním ze způsobů léčby lidí s posttraumatickou stresovou poruchou může být záměrné spojení příjemné nebo neškodné vzpomínky se vzpomínkou traumatickou. Například u lidí, kteří hráli Tetris několik hodin po autonehodě, se v průběhu následujícího týdne objevilo výrazně méně bolestných vzpomínek než u těch, kteří jej nehráli.

Podobný princip využil psychiatr Joseph Wolpe v padesátých letech 20. století, když vyvíjel metodu systematické desenzitizace, která pomáhá překonat silné strachy a fóbie. V průběhu systematické desenzitizace si pacient představuje situace vyvolávající úzkost, jednu po druhé od těch nejméně obávaných k nejvíce obávaným, a současně se věnuje činnosti, která s úzkostí takříkajíc soutěží (například relaxuje). Postupně, systematicky, se vůči takovým situacím stává méně citlivým, tedy desenzitizovaným. Wolpe vycházel z předpokladu, že úzkostná reakce je naučená, tedy podmíněná, a že ji lze tzv. protipodmiňováním nahradit jinou, taktéž podmíněnou reakcí. Zjednodušeně řečeno, když si dáte záležet, přebijete prostě jedno podmínění druhým.

V případě Tetrisu není onou konkurenční činností svalová relaxace, nýbrž manipulace s obrazy v mysli. Aby Tetris fungoval jako „kognitivní vakcína“ a pomáhal nám vybavit si v reakci na spouštěcí událost neškodnou vzpomínku místo té traumatické, musí být splněny čtyři podmínky:  

1. Těsně před počátkem konkurenční činnosti (např. hraní Tetrisu) vyvoláme obraz nebo filmovou sekvenci, která nás trápí. 

2. Konkurenční činnosti se věnujeme dostatečně dlouho (aspoň 10 – 20 min).
3. Pravidelně se k tomuto cvičení vracíme každý den několik týdnů.
4. Mělo by jít o hru nebo činnost podobného ražení jako Tetris. 

Proč právě Tetris a ne třeba obyčejná křížovka?

Mechanika hry Tetris spočívá ve svižném otáčení padajících tvarů, kterým se říká tetromino, a to takovým způsobem, aby zapadly do správného místa hracího pole. Tetris jako takový nemá magickou moc, není na něm vlastně nic zvláštního, jde o úplně jednoduchou (o to návykovější) hru. Podstatné ale je, jakým způsobem je náš mozek nucený při hraní Tetrisu pracovat – musíme naplno využívat vizuální představivost. 

Podobných výsledků můžeme dosáhnout s jakoukoli činností, která na nás klade vysoké vizuálně-prostorové nároky – kreslení, skládání puzzle, vytváření mozaiky nebo představování si souhvězdí, jak jsme je viděli včera na noční obloze. Všechny tyto činnosti zahrnují manipulaci s obrazy v mysli. Verbální úkoly, třeba luštění křížovky nebo čtení, by nejspíš nefungovaly tak dobře. 

Co můžeme vyzkoušet

1.) Navážeme konkurenční činností, kdykoli je to možné. Pokud nás trápí úzkosti, panické ataky nebo flashbacky, můžeme zkusit využít podobný přístup ke zvládání opakujících se negativních myšlenek nebo vtíravých vzpomínek. Najdeme si nějakou neškodnou činnost vyžadující vizuální představivost, jako je Tetris, a budeme se jí věnovat vždy, když se vynoří negativní myšlenky nebo bolestné vzpomínky. 

2.) Připravíme vlastní behaviorální experiment. V takovém případě si vždy nejdříve záměrně vybavíme nepříjemnou myšlenku nebo situaci, která se k nám v obrazech vrací, a hned nato se věnujeme zvolené konkurenční činnosti  aspoň 10-20 minut. Takové cvičení opakujeme každý den několik týdnů.

Pokud studie zmíněné výše nelžou, je docela možné, že se dotěrné bolavé obrazy v naší mysli zmírní a budou se objevovat méně často. Zároveň ale platí, že Tetris ani žádná jiná podobná hra nenahradí návštěvu lékaře nebo psychoterapeuta. Pokud víte nebo tušíte, že jste prožili těžké trauma nebo vás trápí záblesky bolestných vzpomínek, nezůstávejte v tom sami a vyhledejte odbornou pomoc.