Třes rukou a jeho příčiny

Možná jste si všimli, že se vám ruce lehce chvějí, když držíte šálek kávy, podepisujete smlouvu nebo se snažíte zavázat tkaničky. Někdy je třes sotva znatelný, jindy vás nepříjemně překvapí svou intenzitou. A v hlavě se okamžitě rozbliká kontrolka: „Je to nějaký průšvih?“

Dobrou zprávou je, že třes rukou, zejména při zátěži nebo pohybu, většinou nesignalizuje vážné onemocnění. Třes rukou často znamená jediné – že váš nervový systém už nějakou dobu běží na vysoké obrátky a říká si o pozornost.

Třes rukou v klidu a při pohybu: co se děje v těle

Třes rukou může mít celou řadu příčin, od neurologických onemocnění přes hormonální výkyvy až po vedlejší účinky léků nebo neškodný esenciální tremor. Jedna z nejběžnějších a zároveň nejvíce přehlížených příčin je psychosomatická: chronický stres a úzkost.

Když se tělo dostane pod tlak, spustí se sympatikus – část autonomního nervového systému, která nás připravuje na útěk, boj, nebo zamrznutí. Struktury limbického systému, zejména amygdala, detekují hrozbu (často i takovou, která reálně neexistuje), hypothalamus vyšle signál nadledvinkám a do krevního oběhu se vyplaví adrenalin a noradrenalin. Tělo se napne, srdce zrychlí, svaly se připraví na akci.

Jenže zatímco naši předci před predátory doslova utíkali, my dnes často jen sedíme nebo ležíme – v kanceláři, v autě, v posteli. A tak zůstáváme nabití energií, která nemá kam odejít. Svaly zůstávají v pohotovosti, ale bez výboje. Proto začnou svaly jemně oscilovat, střídavě se stahují a povolují. A to je ten třes.

K tomu se přidává narušená koordinace. Prefrontální kůra, která se podílí na vědomé kontrole pohybu a pozornosti, je pod stresem částečně utlumena a řízení přebírají primitivnější centra mozku. Mozeček (cerebellum) nedokáže přesně sladit signály z přepjatých svalů a jemná motorika se rozpadá. O to snáz se nám pak ruce rozklepou.  

Psychosomatika třesu: proč tělo mluví místo slov

Většina lidí vnímá třes rukou jako nepřítele. „Proč mi to děláš?!“, „Přestaň!“, „Co je se mnou špatně?“ Jenže takový postoj situaci spíš zhoršuje. Třes způsobený stresem není porucha, jde o pokus těla zbavit se přebytečného napětí.

Když se zvíře dostane po útěku do bezpečí, začne se třást a tím uvolňuje nahromaděnou energii a resetuje nervový systém. U lidí ale tento přirozený proces často neproběhne. Socializace nás učí „nebuď nervózní“, „uklidni se“, „buď v pohodě“. Energie byla nachystaná k akci, ale my ji držíme uvnitř. Svaly zůstávají napjaté, nervový systém v pohotovosti a třes pokračuje, protože tělo pořád čeká, že dojde k pohybu.

Somatická terapie, především přístup Petera Levineho zvaný Somatic Experiencing, má k tělesnému třesu jiný vztah než klasická medicína. Levine si všiml, že trauma a chronický stres vznikají tehdy, když obranná reakce nemůže být dokončena. Energie zůstane „zamrzlá“ v nervovém systému. A třes je jedním z přirozených způsobů, jak se ji tělo snaží uvolnit.

V terapii se proto někdy třes cíleně podporuje – terapeut pomáhá klientovi vstupovat do aktivace jen tak silně, aby to bylo únosné. Učí ho nechat třes probíhat, aniž by proti tomu bojoval. Tělo tím přirozeně obnovuje rovnováhu. Samotný třes není problém, je to řešení, které se tělo snaží nabídnout. Problém nastává, když třes potlačujeme.

Lenčin příběh: začarovaný kruh

Představte si Lenku, která má zítra prezentovat výsledky před vedením firmy. Už večer si všimne, že se jí lehce třesou ruce při práci s myší. „Ne, ne, ne, zase to začíná… Copak nemůžu být aspoň jednou normální?!“, marně se snaží rozechvělé ruce zklidnit. Ráno je třes ještě silnější. Má pocit, že to všichni vidí, stydí se, začíná panikařit. Během prezentace je tak soustředěná na své ruce, že zapomene polovinu toho, co chtěla říct. Co se to děje?

Třes byl první signál, že tělo reaguje na stres – prezentace byla vnímána jako hrozba. Jenže Lenka ho hned vyhodnotila jako „něco je se mnou špatně“, což spustilo další vlnu úzkosti. Vznikl začarovaný kruh: stres vyvolá třes, úzkost z něj přidá další stres a chvění ještě zesílí.

Kdyby si místo toho řekla: „Ok, ruce se třesou, to je normální reakce na stres,“ mohla by to zvládnout jinak. Možná by stačilo deset minut prodlouženého výdechu, uzemění nebo i chvilka v soukromí, kde by nechala ruce volně třást. Třes by možná zůstal, ale panika by se nedostavila.

Jak rozlišit třes rukou z úzkosti od neurologických příčin

Ne každý třes rukou má psychosomatický původ. Existují neurologická onemocnění, například Parkinsonova choroba, esenciální tremor nebo roztroušená skleróza, která mohou třes vyvolávat. Příčinou ale mohou být i hormonální poruchy (zejména hyperthyreóza – zvýšená činnost štítné žlázy), nedostatek vitamínu B12 nebo vedlejší účinky některých léků. Proto je důležité umět rozlišit, kdy je třes pravděpodobně spojený s úzkostí a stresem, a kdy je na místě lékařské vyšetření.

Třes vyvolaný úzkostí má několik typických projevů:

• Obvykle je oboustranný a symetrický – obě ruce se třesou přibližně stejně.
• Zhoršuje se při pohybu, zejména při jemné motorice, jako je psaní nebo zavazování tkaniček, a naopak se zmírňuje v klidovém stavu.
• Silně koreluje s psychickou zátěží – zhoršuje se v náročných situacích, po emočně vypjatých událostech, při nedostatku spánku nebo dlouhodobém přetížení.
• Má tendenci kolísat, některé dny je výraznější, jindy téměř mizí, a na rozdíl od některých neurologických příčin neprogreduje.
• Třes způsobený úzkostí bývá navíc doprovázen dalšími tělesnými projevy stresu: bušením srdce, pocením, napětím v ramenou, tlakem v břiše nebo poruchami spánku.

Jsou ale i varovné příznaky, při kterých je na místě navštívit lékaře. Patří sem například asymetrický třes, kdy se třese výrazně víc jedna ruka než druhá. Třes v klidové poloze, kdy se ruka chvěje i bez pohybu, je typický například pro Parkinsonovu chorobu. Dále je důležité zbystřit při postupně se zhoršujícím třesu, zejména pokud je spojen s dalšími neurologickými symptomy, jako je slabost, změny chůze nebo řeči. Pozornost si zaslouží i náhlý nástup třesu bez zjevné psychické příčiny.

V takovém případě je vhodné začít u praktického lékaře, který provede základní vyšetření a může vyloučit například problémy se štítnou žlázou, nedostatek vitamínů nebo reakci na léky. Pokud bude podezření na neurologickou příčinu, nasměruje vás ke specialistovi. A pokud se ukáže, že třes souvisí s úzkostí, traumatem nebo dlouhodobým stresem, smysluplnou cestou je psychoterapie a sebepéče zaměřená na uvolňování celkového napětí v těle.

Co pomáhá při třesu rukou: konkrétní techniky

Pokud jste si ověřili, že třes vašich rukou souvisí s úzkostí nebo stresem, existuje řada technik, které mohou pomoci. Nejde o to třes zastavit silou, ale vytvořit podmínky, ve kterých se váš nervový systém může sám vrátit do rovnováhy.

Grounding techniky pomáhají přesunout pozornost z myšlenek zpět do těla a z budoucnosti do přítomného okamžiku. Když cítíte, že se třes zesiluje, zkuste senzorické ukotvení 5-4-3-2-1: pojmenujte pět věcí, které vidíte, čtyři, které slyšíte, tři, kterých se dotýkáte, dvě vůně a jednu chuť.

Zaměřte se na kontakt nohou se zemí: vnímejte její pevnost, vědomě do ní zatlačte. Pomoci může i to, když si do ruky vezmete něco chladného, těžkého nebo s výraznou texturou – konkrétní tělesný vjem pomáhá regulovat přestimulovaný nervový systém.

Dechová cvičení jsou velmi účinným nástrojem pro aktivaci parasympatiku, tedy té větve autonomního nervového systému, která zklidňuje. Klíčový je prodloužený výdech: nadechněte se na čtyři vteřiny, vydechněte pomalu na šest až osm.

Můžete zkusit i krabicové dýchání: čtyři vteřiny nádech, čtyři zadržení, čtyři výdech, čtyři zadržení. Dýchejte pomalu do břicha, ne do hrudníku – břišní dýchání stimuluje bloudivý nerv (nervus vagus), který hraje zásadní roli v regulaci stresu.

Progresivní svalová relaxace s vědomým napínáním a uvolňováním jednotlivých svalových skupin pomáhá tělu i mozku znovu rozpoznat rozdíl mezi napětím a uvolněním.

A pak je tu ještě jedna možnost: nechat třes bezpečně proběhnout. Najděte si chvilku v soukromí, posaďte se, položte ruce na stůl nebo do klína, zavřete oči a dovolte tělu se třást. Bez hodnocení, bez snahy to zastavit. Můžete si v duchu říkat: „V pořádku. Můžeš se třást.“

Třes často po chvíli sám odezní, protože jeho účel byl naplněn: tělo dokončilo pohyb, který v sobě zadržovalo.

Psychosomatické souvislosti úzkosti a tělesných projevů bývají častější, než se zdá. Tělo tím dává najevo, že reaguje na to, co prožíváte. Může jít o běžný stres, napětí nebo úzkost, ve které se ozývá staré zranění. Nesnažte se ho nutně hned umlčet. Vaše tělo ví, co dělá, jen potřebuje, abyste mu naslouchali. Čím dřív mu porozumíte, tím snáz se vrátíte do rovnováhy. Pokud chcete jít dál, prozkoumat hlubší souvislosti vaší úzkosti nebo vztahu k tělu, zvažte pravidelnou psychoterapii.

Další čtení

Vnitřní třes a jeho příčiny – od úzkosti k psychosomatice

Jak poznat záchvat úzkosti

Signály těla