Bezmoc pramení z víry v bezmoc V předchozím článku „Jak nás kudlanka nábožná učí zvládat úzkost“ jste se seznámili s technikou paradoxní intence, která spočívá v tom, že nastupující úzkost neodháníme, nebojujeme s ní, naopak ji přivítáme a zkusíme ji zesílit. To se sice lehko řekne, ale hůř udělá, když jde zrovna do tuhého. Proto je užitečné si nejdříve princip paradoxní intence...
Když kudlanka nábožná kápne božskou I když není kudlanka nábožná zrovna drobeček (samička dorůstá až do velikosti 10 centimetrů), pro většinu predátorů by byla snadnou kořistí, nebýt toho, že kudlanka k zajištění svého přežití v divočině využívá hned dvě účinné, leč protichůdné strategie. Primární strategií kudlanky je inkognito režim – hlavně na sebe neupozorňovat. Díky svému mistrnému maskování a schopnosti...
Všimnu si tlaku nebo sevření v břiše… Úzkost! Nějak se mi nedostává dechu… Zase ta úzkost! Uf, zamotala se mi hlava… Jde na mě úzkost! Srdce mi nějak moc buší… Rozjíždí se mi panická ataka! A co to mravenčení v prstech a zpocené dlaně? Je mi nějak horko, ale vždyť venku mrzne. To přece není normální. A nepíská mi teď trochu...
Robert Řeřicha