Je tu další noc. Tma jako v pytli, ticho by se dalo krájet a partner už dávno spí. Dokonce to vypadá, že dnes nebude chrápat! Přejeme mu to, snad jen s lehkou trpkostí na jazyku. Naše tělo sice leží, ale mysl jede naplno. Jako by celý den čekala právě na tuhle chvíli, aby nám předložila rozmanité úvahy, výčitky, plány a obavy....
Panika bez konkrétního nepřítele Panická ataka je náhlý a silný zážitek extrémní úzkosti, která se v těle projeví jako lavina fyzických příznaků: zrychlený tep, tlak nebo tíseň na hrudi, dušnost, závrať, pocení, třes, nevolnost, pocit ztráty kontroly, někdy i odcizení od sebe nebo okolí. Typické jsou také příznaky jako znecitlivění a mravenčení končetin, návaly horka nebo chladu, poruchy vidění, sucho...
Úzkost je přirozenou součástí lidské existence – hlubokým prožitkem, který nás konfrontuje s nejistotou a smyslem našeho bytí. Někdy se projeví tichým tlakem na hrudi, jindy nás překvapí její ochromující síla, která nás táhne ke dnu, anebo se potkáváme jen s neklidnou těžko polapitelnou předtuchou, pocitem, že něco není v pořádku, i když všechno vypadá „ok“. Úzkost tedy není jen strach...
Když nás trápí úzkost a psychosomatické potíže, máme pocit, že v hlavě je vše v pořádku, ale tělo si dělá, co chce – odmítá nás poslouchat. Je dost možné, že nás tělo neposlouchá proto, že jsme my dlouho neposlouchali je. Teď dává signál, že je na čase něco změnit. Tělo k nám promlouvá tou jedinou řečí, kterou zná. Nedokáže své...
Všimnu si tlaku nebo sevření v břiše… Úzkost! Nějak se mi nedostává dechu… Zase ta úzkost! Uf, zamotala se mi hlava… Jde na mě úzkost! Srdce mi nějak moc buší… Rozjíždí se mi panická ataka! A co to mravenčení v prstech a zpocené dlaně? Je mi nějak horko, ale vždyť venku mrzne. To přece není normální. A nepíská mi teď trochu...
Je dost možné, že tělo vás neposlouchá proto, že jste dlouho neposlouchali vy jeho. Teď dává signál, že je čas něco změnit. Zatím ale neví přesně co, tak to dává najevo napětím, bolestí, různými psychosomatickými příznaky, únavou, emocemi, úzkostmi nebo depresí. Myšlenky a dialogy, které „slyšíte“ ve vaší hlavě nejsou řečí těla. Většinou jde o množství různých...
Robert Řeřicha