Tajemství jako skrytý základ naší identity Naše identita není tvořena jen tím, co o sobě říkáme nahlas, nebo co se nám zračí ve tváři. Stejně silně ji formuje to, co nikdy nikomu neřekneme. Tajemství, o němž víme jen my, se stává zdrojem pocitu výjimečnosti, individuality a moci. Ale zároveň může být břemenem, které tíží, protože není kam ho...
Když se lidé ptají, jak dlouho trvá truchlení, očekávají jednoduchou odpověď: měsíc, rok, pět let? Představí si pohřeb, černé šaty, slzy, nebo známých pět fází smutku podle Kübler-Rossové, které se učí snad všude: popření > hněv > smlouvání > deprese > přijetí. A pak přichází otázky, které trápí tisíce lidí: „Kdy už to mám mít za sebou?“,...
Je tu další noc. Tma jako v pytli, ticho by se dalo krájet a partner už dávno spí. Dokonce to vypadá, že dnes nebude chrápat! Přejeme mu to, snad jen s lehkou trpkostí na jazyku. Naše tělo sice leží, ale mysl jede naplno. Jako by celý den čekala právě na tuhle chvíli, aby nám předložila rozmanité úvahy, výčitky, plány a obavy....
Mnoho bariér a bloků na cestě k uzdravení pramení z toho, že během stresu, úzkosti, záchvatů paniky nebo depresivní nálady nás napadají nesmysly, polopravdy a nepravdy. Snadno jim uvěříme, protože naše kritické myšlení je oslabené. Neuvědomujeme si, že myšlenková zkreslení překrucují realitu a každou cestu nevědomky opatřujeme cedulí „slepá ulice“. Když nás zaplaví úzkost, tělo přechází do stavu pohotovosti. Stresové hormony nám...
Úzkost svazuje tělo i mysl, využívá každé naší slabosti. Připadáme si jako trpaslíci, kteří mají vytlačit z ringu dobře živeného sumo zápasníka natřeného dětským olejíčkem. Nerovný souboj nás vyčerpává, zanechává trhliny v sebevědomí, až váháme, jestli má smysl pokračovat. A když se navíc setkáváme s nepochopením našich blízkých, prohlubuje se v nás pocit izolace, ve které není čeho se chytit. I...
Úzkost často pramení z touhy po absolutní kontrole a z iluze, že když budeme mít všechno pečlivě nalajnované, zbavíme se nejistoty. Moderní společnost navíc tlačí na úspěch a efektivitu, což nás vede k přesvědčení, že potřebujeme mít skálopevný dlouhodobý plán, abychom měli vše pod kontrolou. Jenže plánování se snadno zvrhne v toxickou posedlost, když to přeženeme. Pokud si svůj plán představujeme jako...
Nedávno jsem narazil na pár kouzelných vět, jejichž autora bohužel neznám. Zde je volný překlad: „Největším darem tvého života jsou nedokonalosti tvých rodičů. To, že si je dokážeš uvědomit, přistupovat k nim s pochopením a soucitem, najít pro ně odpuštění, a díky tomu všemu získat hlubší porozumění a postupně se z této zkušenosti uzdravit – právě to je tím největším darem, který ti...
Musím a měl bych – začarovaný kruh ztrát Slova „musím“ a „měl bych“ se stala tichými tyrany našich životů, kteří nám diktují, jak máme žít, přemýšlet a cítit. Denně nás pronásledují jako neúnavní strážci, nutí nás k neustálé aktivitě a vyvolávají pocit, že nikdy nejsme dost dobří. Jsou skrytými sabotéry, kteří nás drží ve věčném začarovaném kruhu nedosažitelného ideálu. Zamysleli...
Nedávno jsem narazil na kouzelný citát Boba Dylana: „Úspěšný člověk je ten, který ráno vstane, večer si lehne a mezitím dělá, co ho baví.“ Dylan se nikdy nenechal strhnout proudem. Z folkového zpěváka se během šedesátých let proměnil v rockovou ikonu. Prostě vzal do ruky elektrickou kytaru a neřešil, kolika skalním fanouškům tím nadzvedne mandle. Nešlo mu o to, co od něj...
Vývoj názorů na svědomí a superego Pohled na svědomí a superego (svědomí či vnitřní kritik) se v průběhu historie vyvíjel a proměňoval, prošel si křivolakou cestou. Původně mezi těmito dvěma pojmy neviděli odborníci žádný zásadní rozdíl – shodovali se, že jde o jeden vnitřní hlas, který nás hodnotí a kontroluje. Postupem času však filozofové, psychologové a psychoanalytici začali tyto pojmy více rozlišovat a přehazovali si...
Robert Řeřicha