Víra, anebo naopak její absence, nejsou jen filozofické volby, ale hluboce osobní postoje ke světu se svými specifickými druhy úzkosti. V obou případech se dotýkáme základních existenciálních otázek: proč jsme tady, co s námi bude a na čem vlastně opravdu záleží. Odpovědi na tyto otázky určují, čeho se bojíme a proč. A. Úzkost u věřícího Víra dává smysl, rámec a příběh. Věřící...
Jsou chvíle, kdy se tělo ozývá tak nahlas, že ho nejde přeslechnout. Vnitřní třes dokáže proměnit klidné ráno v úzkostnou nejistotu a běžný den v zápas o udržení rovnováhy. Na rozdíl od viditelného chvění rukou nebo nohou se vnitřní třes odehrává hluboko uvnitř – vibruje v hrudníku, kmitá v břiše, pulzuje pod kůží jako neviditelný elektrický proud. Dostavuje se nepříjemný pocit,...
Je tu další noc. Tma jako v pytli, ticho by se dalo krájet a partner už dávno spí. Dokonce to vypadá, že dnes nebude chrápat! Přejeme mu to, snad jen s lehkou trpkostí na jazyku. Naše tělo sice leží, ale mysl jede naplno. Jako by celý den čekala právě na tuhle chvíli, aby nám předložila rozmanité úvahy, výčitky, plány a obavy....
Panika bez konkrétního nepřítele Panická ataka je náhlý a silný zážitek extrémní úzkosti, která se v těle projeví jako lavina fyzických příznaků: zrychlený tep, tlak nebo tíseň na hrudi, dušnost, závrať, pocení, třes, nevolnost, pocit ztráty kontroly, někdy i odcizení od sebe nebo okolí. Typické jsou také příznaky jako znecitlivění a mravenčení končetin, návaly horka nebo chladu, poruchy vidění, sucho...
Úzkostný záchvat je zvláštní paradox. Tělo spustí poplach, jako by hrozilo bezprostřední nebezpečí, ale ve skutečnosti na nás žádný tygr neskáče, ani nehoří dům. To, co člověk prožívá, je skutečné v každém detailu, a přesto se ukáže, že zdroj hrozby je iluzorní. Veškerá schopnost racionálně uvažovat mizí při záchvatu úzkosti jako pára nad hrncem. Jak tedy poznat, kdy jde...
Hudba jako terapeutická intervence Probudit se s úzkostí je jako najít doma zloděje. Tělo je sevřené ještě dřív, než mozek pochopí proč. A právě v tom okamžiku, ještě než se pustíme do boje sami se sebou, můžeme udělat něco zdánlivě bezvýznamného: pustit si hudbu. Třeba tu, která nám připomíná indiánské léto, nebo prostě jen hlas, který zní, jako by...
Vzpomínáte si na chvíli, kdy jste řekli „jsem v pohodě“, i když vám bylo mizerně? Nebo když jste přikývli na něčí názor, i když jste uvnitř cítili odpor? Slova dávala smysl, ale něco ve vás se stáhlo. Možná jste cítili jen drobný, sotva postřehnutelný rozpor mezi tím, co říkáte, a tím, co skutečně je. Naše slova nikdy neobsahují čistou pravdu. Spíš odrážejí,...
Hodně se zajímám o nové technologie, denně sleduji vývoj umělé inteligence. Nástup AI mě fascinuje i zneklidňuje. Používám ji, zatím se jí výrazněji nebojím, ale čím víc přemýšlím nad jejím vlivem na psychiku a vztahy, tím silnější mám pocit, že jsme podcenili, co se blíží. Zatímco se veřejná debata točí hlavně kolem dopadu AI na trh práce, finanční sektor, využití...
Úzkost je přirozenou součástí lidské existence – hlubokým prožitkem, který nás konfrontuje s nejistotou a smyslem našeho bytí. Někdy se projeví tichým tlakem na hrudi, jindy nás překvapí její ochromující síla, která nás táhne ke dnu, anebo se potkáváme jen s neklidnou těžko polapitelnou předtuchou, pocitem, že něco není v pořádku, i když všechno vypadá „ok“. Úzkost tedy není jen strach...
Když se bez příkras podíváme na to, jak žijeme, v čem se pohybujeme, čemu všemu jsme vystaveni, je těžké si představit, že bychom v takových podmínkách mohli dlouhodobě přežívat bez úzkosti. Úzkost roste tam, kde jsme opustili tělo a žijeme hlavou, výkonem, kalendářem, vzdáleni od rytmu přírody. Dnešní člověk tráví stále více času v abstraktním digitálním světě, v přerušovaném čase i prostoru....
Robert Řeřicha