Články autora
Tajemství jako skrytý základ naší identity Naše identita není tvořena jen tím, co o sobě říkáme nahlas, nebo co se nám zračí ve tváři. Stejně silně ji formuje to, co nikdy nikomu neřekneme. Tajemství, o němž víme jen my, se stává zdrojem pocitu výjimečnosti, individuality a moci. Ale zároveň může být břemenem, které tíží, protože není kam ho...
Když se lidé ptají, jak dlouho trvá truchlení, očekávají jednoduchou odpověď: měsíc, rok, pět let? Představí si pohřeb, černé šaty, slzy, nebo známých pět fází smutku podle Kübler-Rossové, které se učí snad všude: popření > hněv > smlouvání > deprese > přijetí. A pak přichází otázky, které trápí tisíce lidí: „Kdy už to mám mít za sebou?“,...
Víra, anebo naopak její absence, nejsou jen filozofické volby, ale hluboce osobní postoje ke světu se svými specifickými druhy úzkosti. V obou případech se dotýkáme základních existenciálních otázek: proč jsme tady, co s námi bude a na čem vlastně opravdu záleží. Odpovědi na tyto otázky určují, čeho se bojíme a proč. A. Úzkost u věřícího Víra dává smysl, rámec a příběh. Věřící...
Jsou chvíle, kdy se tělo ozývá tak nahlas, že ho nejde přeslechnout. Vnitřní třes dokáže proměnit klidné ráno v úzkostnou nejistotu a běžný den v zápas o udržení rovnováhy. Na rozdíl od viditelného chvění rukou nebo nohou se vnitřní třes odehrává hluboko uvnitř – vibruje v hrudníku, kmitá v břiše, pulzuje pod kůží jako neviditelný elektrický proud. Dostavuje se nepříjemný pocit,...
Je tu další noc. Tma jako v pytli, ticho by se dalo krájet a partner už dávno spí. Dokonce to vypadá, že dnes nebude chrápat! Přejeme mu to, snad jen s lehkou trpkostí na jazyku. Naše tělo sice leží, ale mysl jede naplno. Jako by celý den čekala právě na tuhle chvíli, aby nám předložila rozmanité úvahy, výčitky, plány a obavy....
Panika bez konkrétního nepřítele Panická ataka je náhlý a silný zážitek extrémní úzkosti, která se v těle projeví jako lavina fyzických příznaků: zrychlený tep, tlak nebo tíseň na hrudi, dušnost, závrať, pocení, třes, nevolnost, pocit ztráty kontroly, někdy i odcizení od sebe nebo okolí. Typické jsou také příznaky jako znecitlivění a mravenčení končetin, návaly horka nebo chladu, poruchy vidění, sucho...
Úzkostný záchvat je zvláštní paradox. Tělo spustí poplach, jako by hrozilo bezprostřední nebezpečí, ale ve skutečnosti na nás žádný tygr neskáče, ani nehoří dům. To, co člověk prožívá, je skutečné v každém detailu, a přesto se ukáže, že zdroj hrozby je iluzorní. Veškerá schopnost racionálně uvažovat mizí při záchvatu úzkosti jako pára nad hrncem. Jak tedy poznat, kdy...
Hudba jako terapeutická intervence Probudit se s úzkostí je jako najít doma zloděje. Tělo je sevřené ještě dřív, než mozek pochopí proč. A právě v tom okamžiku, ještě než se pustíme do boje sami se sebou, můžeme udělat něco zdánlivě bezvýznamného: pustit si hudbu. Třeba tu, která nám připomíná indiánské léto, nebo prostě jen hlas, který zní, jako by...
Vzpomínáte si na chvíli, kdy jste řekli „jsem v pohodě“, i když vám bylo mizerně? Nebo když jste přikývli na něčí názor, i když jste uvnitř cítili odpor? Slova dávala smysl, ale něco ve vás se stáhlo. Možná jste cítili jen drobný, sotva postřehnutelný rozpor mezi tím, co říkáte, a tím, co skutečně je. Naše slova nikdy neobsahují čistou pravdu. Spíš...
Hodně se zajímám o nové technologie, denně sleduji vývoj umělé inteligence. Nástup AI mě fascinuje i zneklidňuje. Používám ji, zatím se jí výrazněji nebojím, ale čím víc přemýšlím nad jejím vlivem na psychiku a vztahy, tím silnější mám pocit, že jsme podcenili, co se blíží. Zatímco se veřejná debata točí hlavně kolem dopadu AI na trh práce, finanční sektor, využití...
Robert Řeřicha