Hodně se zajímám o nové technologie, denně sleduji vývoj umělé inteligence. Nástup AI mě fascinuje i zneklidňuje. Používám ji, zatím se jí výrazněji nebojím, ale čím víc přemýšlím nad jejím vlivem na psychiku a vztahy, tím silnější mám pocit, že jsme podcenili, co se blíží. Zatímco se veřejná debata točí hlavně kolem dopadu AI na trh práce, finanční sektor, využití...
Když se bez příkras podíváme na to, jak žijeme, v čem se pohybujeme, čemu všemu jsme vystaveni, je těžké si představit, že bychom v takových podmínkách mohli dlouhodobě přežívat bez úzkosti. Úzkost roste tam, kde jsme opustili tělo a žijeme hlavou, výkonem, kalendářem, vzdáleni od rytmu přírody. Dnešní člověk tráví stále více času v abstraktním digitálním světě, v přerušovaném čase i prostoru....
Nedávno jsem narazil na pár kouzelných vět, jejichž autora bohužel neznám. Zde je volný překlad: „Největším darem tvého života jsou nedokonalosti tvých rodičů. To, že si je dokážeš uvědomit, přistupovat k nim s pochopením a soucitem, najít pro ně odpuštění, a díky tomu všemu získat hlubší porozumění a postupně se z této zkušenosti uzdravit – právě to je tím největším darem, který ti...
Robert Řeřicha